Michel Houellebecq: Platforma. Když je západní svět zdrojem utrpení

FOTO: Michel Houellebecq
Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole vystihuje dnešní společnost. Zdroj: youtube.com

Pornografické pasáže a sociologické teze. Houellebecq ve svém románu Platforma podává zprávu o průměrném jedinci 21. století.

FOTO: Michel Houellebecq
Michel Houellebecq kritikou nešetří. Zdroj: youtube.com

Francouz Michel Houellebecq provokuje, jak může. Plynule tekoucí proud francouzské literatury rozvířil již svým prvním románem Rozšíření bitevního pole. Kvůli jeho obsahu si vysloužil nálepku muže, který nenávidí ženy. Po vydání Platformy se ve Francii rozpoutala diskuze zabývající se svobodou projevu, jež vyústila až v soudní proces se samotným autorem. Muslimská společnost obvinila Houellebecqa z rasismu.

Michel Houellebecq se narodil v roce 1958 na ostrově Réunion. Již jeho první román Rozšíření bitevního pole (1994) rozdělil čtenáře na autorovy bezvýhradné příznivce a zuřivé odpůrce. Po vydání románu Platforma (2001) byl obviněn z rasové nenávisti. Za román Mapa a území obdržel v roce 2010 Goncourtovu cenu. Platí za jednoho z nejkontroverznějších a zároveň nejúspěšnějších autorů současnosti. Žije v Irsku.

Hlavní protagonista Platformy Michel je průměrný nezajímavý čtyřicátník, úředník na ministerstvu kultury. O svém okolí se vyjadřuje vesměs jízlivě. Vysmívá se Arabům, opovrhuje islámem, Jacquesem Chiracem, otírá se o bestsellery Johna Grishama a Fredericka Forsytha. Jeho ostrému jazyku neunikne vlastní otec, ani spojenci padlí ve 2. světové válce. Sympatie chová k alkoholu a kvalitnímu sexu, jehož zárukou mají být thajské prostitutky.

Thajsko, země sexuálního poznání

Smrt otce Michel přijímá se stoickým klidem. Místo truchlení se vydává na výlet do Thajska, kde se nechává unášet rozkošemi „masážních“ salonů. Během pobytu se seznámí s Valérií, pracovnicí cestovní kanceláře, s níž po návratu z dovolené naváže vztah.

Valérie dostává v cestovní kanceláři důležitý úkol, a to zatraktivnit nabídku poskytovaných služeb tak, aby stoupl zájem ze strany zákazníků. Rozhodne se poslechnout Michela a realizovat jeho přání, do portfolia nabízených služeb zavede sexuální turistiku.

Individualismus vede k zániku mezilidských vztahů

Právě v sexuální turistice Michel spatřuje ideální řešení problému dnešního světa. Obyvatelé západní společnosti si tak budou moci vybít svou sexuální frustraci, kterou trpí v důsledku neschopnosti navázat mezilidské vztahy v přeindividualizované společnosti, a druhé straně tak vylepší finanční situaci.

Nápad sice úspěch přinese, ale způsobí i závěrečnou katastrofu, když se Valérie stane obětí atentátu islámských radikálů. Přestože Michel v celé knize nebyl schopen projevit žádné city, se smrtí Valérie se pro něj vše zhroutí.

Určitě lze zůstat naživu kvůli touze po pomstě; žilo tak mnoho lidí. Islám mi zničil život a byl nepochybně něčím, co jsem mohl nenávidět; v následujících dnech jsem se cvičil v nenávisti k muslimům. Celkem se mi to dařilo a opět jsem začal sledovat zahraniční zpravodajství. Pokaždé když jsem se dověděl, že v pásmu Gazy zastřelili palestinského teroristu, palestinské dítě, nebo palestinskou těhotnou ženu, chvěl jsem se nadšením při pomyšlení, že je na světě o muslima míň. Ano, dalo se tak žít.

V románu si to hlavní hrdina nevyřizuje pouze s muslimy. Jestliže je pro Michela západní civilizace zdrojem utrpení, pak jej trápí především dopady kapitalismu a individualismu, globalizace, soutěživost a dravost volného trhu. Tomu všemu se sám snaží vyhýbat. Nemá žádné přátele ani koníčky a jeho profesní ctižádost se rovná nule.

Západem opovrhuje

Michel je ostrým kritikem společnosti, ačkoli je sám jejím produktem. Ostatně, tuto skutečnost si dobře uvědomuje. Sám o sobě tvrdí, že je člověk, který nic neumí a přežívá jen díky tomu, že mu to systém umožňuje. V závěru knihy se charakterizuje jako člověk páchnoucí egoismem.

Až do konce zůstanu dítětem Evropy, starostlivosti a hanby; nemám žádné poselství naděje. K západu necítím nenávist, nanejvýš obrovské pohrdání. Vím jenom, že my všichni, co v něm žijeme, smrdíme egoismem, masochismem a smrtí. Vytvořili jsme systém, v němž už jednoduše nelze žít; a ještě ho dál vyvážíme.

Přestože Houellebecq přistupuje ke světu stále nihilisticky, postavy v Platformě se již nenacházejí v tak bezvýchodných situacích a depresivních stavech, jak tomu bylo v jeho dvou předchozích románech. Houellebecq v Platformě nahlíží na svět očima svého hrdiny, průměrného Francouze s hanebnými povahovými rysy. A možná i díky tomu se stala Platforma nejdiskutovanějším francouzským románem posledních let.

Zdroj: HOUELLEBECQ, Michel: Platforma. Praha: Garamond 2008.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Marek Líbal
Autor je redaktorem rubriky Literatura magazínu TOPZINE.cz. Studuje češtinu a němčinu na Univerzitě v Hradci Králové. Mezi jeho záliby patří literatura, hudba a nohejbal.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*