3 fotky 
Michal Cimala je, zdá se, posledním z mála polyhistorů současnosti. Přitahuje lidi zpátky do galerií, aby pak následně zlikvidoval všechny naše dosavadní představy o slovech jako „umění,“ „performace“ nebo samotný „výstavní prostor.“ O jeho výjimečném nadání se mohou návštěvníci jeho výstavy přesvědčit od pondělí 19. října.
Zdroj: Michal Cimala
V současné době již dávno není vytvarné umění jen hranatými obrazy v rámech, tichými šedými galeriemi a protivnými stařenkami – hlídačakmi uvnitř. Michal Cimala je jedním z těch mnoha inovátorů, dík nimž umění chytá v dnešní přetechnizované době druhý dech. Jeho nová výstava Všechny moje mikiny, instalovaná v experimentálním prostoru NoD v klubu Roxy to jen dokazuje. Oficiální text výstavy praví: „Představuje se na ní hned několik okruhů jeho tvorby. Jednak objekty s technicistními prvky, které mohou být zároveň ozvučeny a stávají se tak vlastně hudebními nástroji. Potom několik sérií obrazů s odlišnými tématickými okruhy, které vznikají z velké části stříkanou technikou a některé z nich také za použití textilií a jejich vzorů.“ Vše z toho je pravda. Žádný popis však nedokáže vystihnout to, co návštěvníci zhlédnou. Jeho díla jsou ironií současného technického světa, hříčkou, výsměchem, zároveň však touhou po ukotvení i definici skutečných špatností. Často připomíná krásně utopickou sci-fi, temné tajuplné místo, kde stroje ožívají, v jejich tělech koluje horký černý maz nebo dokonce lidská krev.
Zdroj: Michal Cimala
Tvorba Michala Cimaly zahrnuje design, instalace i malbu. Cimala rád používá techniku sprejování, která se hlásí až ke kořenům českého street artu. V současné době působí v multifunkčním prostoru ateliérů a galerie Trafačka v Praze. Neoddělitelnou součástí Cimalovy tvorby je tvorba klipů (stojí za vznikem klipu kapely Clou, který byl vyhlášen klipem roku), textů, hudby a nástrojů pro vlastní kapelu Roxor.
Výstava potrvá až do 6. 11. 2009. A rozhodně stojí za to ji navštívit!
