×
TOPZINE.cz

Michael March básní i za obyčejných situací

Foto: Michael March!Reportáž!Netušila jsem, že by autorské čtení pro mě neznámého amerického básníka mohlo být tak zajímavé. Michael March sice už pár let v Praze žije, česky ale neumí. Proto minulý čtvrtek v Café Fra předčítal své básně v angličtině a česky je přednášela herečka Klára Issová.

Foto: Michael March
Básník Michael March řídí Festival spisovatelů Praha, Zdroj: pwf.cz

V Café Fra, které není ani knihkupectvím ani kavárnou, ale tak trochu obojím, se ve čtvrtek 27. ledna procházeli lidé mnohdy se sklenkou v ruce a vyčkávali průvodního slova spisovatele Roberta Gála. Ten, trochu nervózně, představil amerického básníka Michaela Marcha, který přijel až z New Yorku. Jenže už před několika lety. Ve skutečnosti už řadu let žije v Praze.

Festival spisovatelů Praha

„Proč jste se ještě nenaučil česky?,“ to byla jedna z mnoha otázek, kterou Robert Gál, československý spisovatel, básníkovi položil a na kterou mu básník typicky básnickým jazykem odpověděl. Takže se pak všem přítomným včetně Gála v hlavě honila školácká myšlenka: Co tím chtěl básník říci?

Odpověďmi Marche byla občas zaskočená také mladá překladatelka Barbora Vrbová, která vzorně překládala každé básníkovo slovo. Ale celkovou atmosféru čtení muže, který založil Festival spisovatelů Praha, jeho nečekané odpovědi nezkazily.

Sympatický, šedovlasý a brýlatý Michael March přečetl několik básní ze sbírek Když tančila, Rozdělení, Jen slib a Cesta zpátky. Při jejich přednesu měl často zavřené oči nebo se díval někam do dalekého neznáma. Verše z výšin zpátky na zem dostala Klára Issová, která s básníkem vytvořila sladěnou dvojici. Jeho básně četla stejně procítěně. Česky a krásně melancholicky.

Příliš složité myšlenky?

Slova básní kavárnou protekla jako voda. Ani jsem se nenadála a už tu byl zase Robert Gál se svými otázkami. Jaký je rozdíl mezi poezií a filosofií? Proč citujete Kirkegaarda? Proč se stěhujete pořád východněji? Padaly další a další otázky z úst nejen moderátora, ale také některých posluchačů.

„Nic není tak rozlehlé jako prázdnota. Já se ji snažím minimalizovat.“ „Amerika je příliš rozlehlá. Odešel jsem za poezií na východ. Nejblíže byla Paříž, pak jsem bydlel v Londýně. V Praze mám na čtení a psaní nejvíce času. Putuji na východ za štěstím.“ „Praha je velká krása obklopená smutkem.“ „Své problémy s vámi nemohu sdílet.“ „Čas v literatuře je věčnost.“ „Nikdo nenapsal nic originálního, vše je jen transformace forem.“

To jsou básníkova slova, nad jehož obsahem by se lidé mohli hodiny přít. Ve svých slovech Michael March několikrát zmínil české, ale i světově významné osobnosti. Kromě Sorena Kierkegaarda (kterého prý cituje proto, že to nikdo jiný nedělá) také například Miroslava Holuba, Vladimíra Holana, Martina Heideggera (který je podle Marcha dobrý filosof, ale příšerný básník), Platona nebo Karla Jasperse.

Konec večera přišel dřív, než by kdo očekával. Ale čas se nachýlil, navíc obecenstvo, tedy alespoň já, už nebylo schopno vnímat další dávku poetismů. Michael March, který je pro českou kulturní scénu významný tím, že založil literární festival, který je jedním z největších svého druhu, se naposledy usmál, jeho oči zajiskřily a všichni se spokojeně odebrali do svých domovů a následně do svých postelí. Kulturně a literárně obohaceni.

Michael March (1946) je americký básník. Narodil se v New Yorku, když mu bylo dvacet čtyři, odstěhoval se do Paříže. Před tím, než přišel do Prahy, pobýval také v Londýně. Přeložil výběr z básní Zbigniewa Herberta a uspořádal dvě antologie poezie a prózy spisovatelů východní Evropy (Dítě Evropy, Popis jednoho zápasu).

Jak se Vám líbil tento článek?
Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..