Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Mia Rudolfa Rodena se dotýká témat emigrace, normalizace i židovství

Redakce

Redakce

15. 6. 2011

FOTO: Příjezd vlaku do pevnosti TerezínPod celkem jednoduchým názvem knihy – Mia, kterou vydává nakladatelství Prostor, se skrývá první novela pražského žida Rudolfa Rodena, který však od roku 1948 žije v Kanadě. V knize se prolínají témata milostná s politickými a psychologická se společenskými, přičemž do popředí vstupuje téma emigrace a židovství.

FOTO: Příjezd vlaku do pevnosti Terezín

Příjezd vlaku do pevnosti Terezín, Zdroj: holocaustresearchproject.org

S pražským rodákem Rudolfem Rodenem, který se jako žid dobrovolně přihlásil do terezínského transportu, se ocitáme v psychiatrické ordinaci, kterou si po uprchnutí z Osvětimi a po emigraci do Kanady v roce 1948 otevřel. Přestože autor v úvodu upozorňuje, že všechny postavy v díle jsou smyšlené, nemůžeme se díky vyprávěcímu stylu románu a znalosti autorovy biografie ubránit pocitu, že se jedná o skutečnou autorovu zkušenost.

Autor židovského původu čerpá ze svých životních zkušeností

Psychoanalytická ordinace vytváří rámec příběhu, do jehož děje nás autor rafinovaně vtahuje. Sedíme tedy spolu s Rodenem v jeho kanadské ordinaci, do které vchází bystrá, schopná a cílevědomá Češka, Mia. Přivedly ji neshody s manželem, ztráta smyslu života a pokus o znásilnění. Mia, pohodlně usazená na pohovce, vypráví svůj příběh od dětství, kdy jí zemřel otec a vyrůstala s hypochondrickou matkou a bratrem. Na dalších sezeních pak postupně převypráví celý svůj život až po okamžik, kdy vstoupila do ordinace.

Jednotlivé vzpomínky vypráví Mia s detailní přesností, často se do nich vžívá a přechází ve vyprávění do přítomného času. Psychoanalytik ji příliš nepřerušuje a podle zásad své práce ji nijak nehodnotí ani jí neradí. Rozhovory mezi ním a Miou jsou v textu odlišeny kurzívou. Vznikají tak vlastně dvě časové roviny, jež paradoxně vyvolávají pocit, jako by se oba děje odehrávaly před naším zrakem.

Milostné a psychologické téma se proplétá s politickým

Nejpůsobivější zážitek je pro Miu i pro nás vyprávění hrdinčiny matky o jejím původu, o židovské rodině, která byla odvedena do koncentračního tábora. Miini prarodiče v táboře zemřeli a matku se změněnou identitou vychovali jejich přátelé.

„Mí rodiče zemřeli v koncentráku.“
Věta oznamovací.
Teď už se zajíkám. Máma mluví monotónně.
„Němci je tam zatáhli potom, co partyzáni zabili Heydricha?“
„Ne, Mio… Proto ne…“
Matka se odmlčela. Asi promýšlí, jak mi to říct.
„Odtáhli je v tom jednačtyřicátým do Lodže v Polsku proto, že byli Židi! Já si opravdu vůbec nedokážu vybavit, co se kolem toho dělo. Jenom trošku… občas vidím takovej malej, kulatej, umouněnej nebo ubrečenej obličej a mám při tom pocit hroznýho smutku a samoty. A nepředstavitelnej děsivej strach.“

Je to poprvé, co Mia pláče. Vím, jak se cítí. A také vím, že je správné teď nic neříkat.


Dále nám Mia popisuje svůj první sexuální zážitek a další zkušenosti s muži včetně Martina, spolužáka s ruské univerzity, kde za komunismu studovala. Martin se stal její celoživotní láskou, vlivem politických událostí režimu se však museli odloučit. Mia se později spokojila s neambiciózním, snad hloupým, navíc hypochondrem Pavlem, za něhož se vdala. S ním také emigrovala do Kanady a zplodila syna. Stále však toužila po Martinovi a po pádu komunismu s ním znovu navázala kontakt. Její sen o ztracené a znovunalezené lásce se však nevyplnil. Martin už zájem neměl.

Poněkud nečekaně suchý konec

Pokud se čtenář vcítí do Mii a také touží po láskyplném happy endu, nebo očekává jiný zvrat událostí a nějaké silné vyvrcholení děje, bude zklamán. Musíme se zkrátka spokojit s tím, že v průběhu terapie Mia změní názor na rozvod a místo něho se rozhodne pořídit si další dítě.

Mia je v poslední době první knihou, kterou jsem přečetla jedním dechem. Nemůžu se však rozhodnout, jestli je to klad nebo zápor. Čím méně mi zbývalo stran, tím více jsem očekávala nějakou pointu, nějaké rozuzlení, a tím rychleji jsem četla. Očekávané vyvrcholení děje se však nedostavilo.

Jestli autor opravdu chtěl nechat čtenáře v očekávání či si nevěděl rady, jak příběh oživit a zakončit, nebo byl snad vskutku inspirován skutečností a nechtěl ji měnit, anebo takový konec prostě považoval za dostatečně poutavý, necháme ve vzduchu. Pravdou je, že zvolený závěr je možná zajímavější než tisíckrát omletý happy end.

Název: Mia
Autor: Rudolf Roden
Počet stran: 132
Nakladatelství: Prostor
Místo a rok: Praha, 2011
Doporučená cena: 200 korun

Hodnocení: **** (70%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Mia Rudolfa Rodena se dotýká témat emigrace, normalizace i židovství