 Každoročně na 27. března připadá Mezinárodní den divadla. Tento den je pro divadelníky jedinečnou příležitostí, jak oslavit sílu svého umění. Letošní poselství k tomuto významnému dni připravil držitel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo.
Každoročně na 27. března připadá Mezinárodní den divadla. Tento den je pro divadelníky jedinečnou příležitostí, jak oslavit sílu svého umění. Letošní poselství k tomuto významnému dni připravil držitel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo.

Dario Fo je autorem Mezinárodního poselství pro letošní rok. Zdroj: divadlo.zlin.cz
Divadelníci po celém světě si každoročně v březnu připomínají nejdůležitější den pro divadlo. Právě na 27. března připadá Mezinárodní den divadla. Při příležitosti tohoto významného dne se organizují mezinárodní festivaly, speciální představení a mnoho dalších speciálních akcí. K nejvýznamnějším akcím v průběhu Mezinárodního dne divadla patří čtení Mezinárodního poselství.
Každý rok Mezinárodní divadelní institut přizve významnou divadelní osobnost nebo osobu, která se vyznačuje silou srdce a ducha, a poprosí ji, aby se s celým světem podělila o své úvahy o divadle. Letos se touto významnou osobností stal držitel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo.
Poselství k mezinárodnímu dni divadla
V dávné minulosti mocní tohoto světa dali najevo svou nesnášenlivost tím, že vypudili z naší země herce COMMEDIA DELL’ARTE.
Dnes v důsledku krize nacházejí herci a divadelní soubory jenom svízelně jeviště, divadla a diváky.
Proto dnešní vládci nemusejí hledat způsob, jak kontrolovat osoby, které se vyjadřují ironicky a se sarkasmem, neboť herci už nemají kde oslovit diváky.
Ovšem v renesanční Itálii museli vládci vyvinout značné úsilí, aby udrželi „komedianty“ na uzdě, protože ti měli velmi početné publikum.
Je obecně známo, že k hromadnému exodu herců COMMEDIA  DELL’ARTE došlo ve století protireformace, které požadovalo uzavření všech divadelních sálů, především v Římě, neboť herci byli obviněni, že znesvěcují Svaté město.  Roku 1697  papež Inocenc XII. nařídil, pod značným tlakem konzervativnější části měšťanstva a představitelů kléru,  zbourání divadla TORDINONA, které podle názoru moralistů uvedlo největší počet obscénních představení.
V období protireformace kardinál Karel Boromejský, který působil v severní Itálii, si vzal za úkol spasit „milánské  děti“, a proto stanovil jasný rozdíl mezi uměním, nejvyšší formou duchovního vzdělání, a divadlem jako projevem rouhání a marnosti. V dopise svým spolupracovníkům, který cituji spatra, se vyjádřil víceméně takto: „Proto nám leží na srdci vykořenění hanebného plevele a učinili jsme vše, abychom spálili texty obsahující hanebné řeči, abychom je vymazali z paměti lidí a zároveň abychom pronásledovali osoby, které šíří takové texty tiskem. Je však zřejmé, že zatímco jsme spali, ďábel pracoval s ještě větší mazaností. Do duše pronikne mnohem lépe, co oko vidí, než co si  lze přečíst v knihách! Pro mysl dospívajících chlapců a mladých dívek je mnohem zhoubnější mluvené slovo, provázené odpovídajícími gesty, než mrtvá slova vytištěná v knihách. Je proto nezbytně nutné zbavit naše města divadelníků právě tak,  jako se zbavujeme nežádoucích duší.“
Jediné řešení dnešní krize tedy spočívá v naději, že bude uspořádán velký hon na nás, divadelníky, a zejména pak proti mladým, kteří chtějí dělat divadlo, a vznikne nová  diaspora „komediantů“,  divadelníků, kteří z tohoto omezení nepochybně vytěží dosud nepředstavitelné výhody a inspiraci pro nová divadelní představení, pro nové divadlo.
Dario Fo (překlad Dagmar Steinová)
Mezinárodní den divadla existuje již od června 1961, kdy byl v Helsinkách ustanoven k datu 27. března (datum zahájení sezony „Divadla národů“ v roce 1962 v Paříži). Podnět k vytvoření jednoho dne na oslavu divadla dal Mezinárodní divadelní ústav. Tato organizace usiluje o mezinárodní výměnu poznatků, podněcování tvorby a spolupráce mezi divadelníky a prohlubování vzájemného porozumění za účelem posilování míru.
 Náhled do života Daria Fo
Náhled do života Daria Fo
Dario Fo je italský satirik, dramatik, divadelní režisér, herec a skladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1997. Často úzce spolupracuje na svých hrách s manželkou Francou Rameovou a ve své dramatické tvorbě využívá komediální metody italské commedia dell´arte (divadelního stylu oblíbeného u dělnických tříd).
Jeho první divadelní zkušeností byla spolupráce na satirické revue pro malé kabarety a varieté. Jako interpret je Fo nejznámější svou sólovou fraškou Mistero buffo (1973, Mysteria buffa) vycházející ze středověkých pašijových her, ale vždy aktualizovanou, resp. aktuálně proměněnou improvizací a na základě reakcí publika. Jeho hry byly přeloženy do více než 30 jazyků, a pokud jsou uváděny mimo Itálii, jsou často upravovány tak, aby odrážely místní politické a společenské problémy.
Při udílení Nobelovy ceny za literaturu 1997 výbor zdůraznil, že Fo jako spisovatel „napodobuje středověké šašky v jejich bičování autorit a podpoře důstojnosti utlačovaných“.
Poselství k mezinárodnímu dni divadla by mělo vycházet ze základních myšlenek Mezinárodního divadelního ústavu. Mezinárodní poselství bývá obvykle přeloženo do 20 jazyků, čte se pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě a tiskne ve stovkách deníků. Úplně prvním autorem byl roku 1962 Jean Cocteau a za dalších 50 let ho následovaly další významné osobnosti jako například John Malkovich, Václav Havel, Eugene Ionesco a mnoho dalších.