2 fotky 
Každoročně na 27. března připadá Mezinárodní den divadla. Tento den je pro divadelníky jedinečnou příležitostí, jak oslavit sílu svého umění. Letošní poselství k tomuto významnému dni připravil držitel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo.
Dario Fo je autorem Mezinárodního poselství pro letošní rok. Zdroj: divadlo.zlin.cz
Divadelníci po celém světě si každoročně v březnu připomínají nejdůležitější den pro divadlo. Právě na 27. března připadá Mezinárodní den divadla. Při příležitosti tohoto významného dne se organizují mezinárodní festivaly, speciální představení a mnoho dalších speciálních akcí. K nejvýznamnějším akcím v průběhu Mezinárodního dne divadla patří čtení Mezinárodního poselství.
Každý rok Mezinárodní divadelní institut přizve významnou divadelní osobnost nebo osobu, která se vyznačuje silou srdce a ducha, a poprosí ji, aby se s celým světem podělila o své úvahy o divadle. Letos se touto významnou osobností stal držitel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo.
Poselství k mezinárodnímu dni divadla
V dávné minulosti mocní tohoto světa dali najevo svou nesnášenlivost tím, že vypudili z naší země herce COMMEDIA DELL’ARTE.
Dnes v důsledku krize nacházejí herci a divadelní soubory jenom svízelně jeviště, divadla a diváky.
Proto dnešní vládci nemusejí hledat způsob, jak kontrolovat osoby, které se vyjadřují ironicky a se sarkasmem, neboť herci už nemají kde oslovit diváky.
Ovšem v renesanční Itálii museli vládci vyvinout značné úsilí, aby udrželi „komedianty“ na uzdě, protože ti měli velmi početné publikum.
Je obecně známo, že k hromadnému exodu herců COMMEDIA DELL’ARTE došlo ve století protireformace, které požadovalo uzavření všech divadelních sálů, především v Římě, neboť herci byli obviněni, že znesvěcují Svaté město. Roku 1697 papež Inocenc XII. nařídil, pod značným tlakem konzervativnější části měšťanstva a představitelů kléru, zbourání divadla TORDINONA, které podle názoru moralistů uvedlo největší počet obscénních představení.
V období protireformace kardinál Karel Boromejský, který působil v severní Itálii, si vzal za úkol spasit „milánské děti“, a proto stanovil jasný rozdíl mezi uměním, nejvyšší formou duchovního vzdělání, a divadlem jako projevem rouhání a marnosti. V dopise svým spolupracovníkům, který cituji spatra, se vyjádřil víceméně takto: „Proto nám leží na srdci vykořenění hanebného plevele a učinili jsme vše, abychom spálili texty obsahující hanebné řeči, abychom je vymazali z paměti lidí a zároveň abychom pronásledovali osoby, které šíří takové texty tiskem. Je však zřejmé, že zatímco jsme spali, ďábel pracoval s ještě větší mazaností. Do duše pronikne mnohem lépe, co oko vidí, než co si lze přečíst v knihách! Pro mysl dospívajících chlapců a mladých dívek je mnohem zhoubnější mluvené slovo, provázené odpovídajícími gesty, než mrtvá slova vytištěná v knihách. Je proto nezbytně nutné zbavit naše města divadelníků právě tak, jako se zbavujeme nežádoucích duší.“
Jediné řešení dnešní krize tedy spočívá v naději, že bude uspořádán velký hon na nás, divadelníky, a zejména pak proti mladým, kteří chtějí dělat divadlo, a vznikne nová diaspora „komediantů“, divadelníků, kteří z tohoto omezení nepochybně vytěží dosud nepředstavitelné výhody a inspiraci pro nová divadelní představení, pro nové divadlo.
Dario Fo (překlad Dagmar Steinová)
Mezinárodní den divadla existuje již od června 1961, kdy byl v Helsinkách ustanoven k datu 27. března (datum zahájení sezony „Divadla národů“ v roce 1962 v Paříži). Podnět k vytvoření jednoho dne na oslavu divadla dal Mezinárodní divadelní ústav. Tato organizace usiluje o mezinárodní výměnu poznatků, podněcování tvorby a spolupráce mezi divadelníky a prohlubování vzájemného porozumění za účelem posilování míru.
Náhled do života Daria Fo
Dario Fo je italský satirik, dramatik, divadelní režisér, herec a skladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1997. Často úzce spolupracuje na svých hrách s manželkou Francou Rameovou a ve své dramatické tvorbě využívá komediální metody italské commedia dell´arte (divadelního stylu oblíbeného u dělnických tříd).
Jeho první divadelní zkušeností byla spolupráce na satirické revue pro malé kabarety a varieté. Jako interpret je Fo nejznámější svou sólovou fraškou Mistero buffo (1973, Mysteria buffa) vycházející ze středověkých pašijových her, ale vždy aktualizovanou, resp. aktuálně proměněnou improvizací a na základě reakcí publika. Jeho hry byly přeloženy do více než 30 jazyků, a pokud jsou uváděny mimo Itálii, jsou často upravovány tak, aby odrážely místní politické a společenské problémy.
Při udílení Nobelovy ceny za literaturu 1997 výbor zdůraznil, že Fo jako spisovatel „napodobuje středověké šašky v jejich bičování autorit a podpoře důstojnosti utlačovaných“.
Poselství k mezinárodnímu dni divadla by mělo vycházet ze základních myšlenek Mezinárodního divadelního ústavu. Mezinárodní poselství bývá obvykle přeloženo do 20 jazyků, čte se pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě a tiskne ve stovkách deníků. Úplně prvním autorem byl roku 1962 Jean Cocteau a za dalších 50 let ho následovaly další významné osobnosti jako například John Malkovich, Václav Havel, Eugene Ionesco a mnoho dalších.
