5 fotek 
Pokud se cítíte stále ještě oslabení z rozchodu, ale také dost silní na to, abyste se podívali do očí minulosti bez pocitu zloby a zášti, je čas na rituál.
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Rituál
Ne ne, nebudeme provádět žádné zaříkání ani woodoo a toho, koho to napadlo, prosím, aby to rychle vyhnal z hlavy. Koho to nepřešlo, uvědomte si, že použitím těchto nástrojů se vám vše vrátí zpět třikrát silnější. To jen troška faktu pro některé cvoky, co by to chtěli vyzkoušet. Ale dál k rituálu.
Nemusíte u něj být sami – přizvěte klidně přítele, kamarádku, sestru, někoho kdo za vámi stojí a povzbudí vás při případném pláči, abyste se nepropadli zpět do smutku. Vhodnou dobou je samozřejmě ta, kdy máte čas, jste v klidu a nic vás nehoní. Prostě si z toho okamžiku udělejte posvátnou chvíli, zapalte svíčku, pusťte si třeba hudbu. Hlavně se soustřeďte a buďte upřímní.
Dopis
Napište mu nebo jí dopis. Klidně. Představte si, že máte naposledy možnost říct dotyčné/mu všechno, co chcete, aby věděl/a. Omluvit se za své chyby, nebo mu/jí vyčíst ty jeho/její. Můžete třeba vysvětlit některé nevysvětlené záležitosti a hlavně ukončit dopis v přátelském duchu. Rozloučit se.
Dopis samozřejme neodesílejte. To není zapotřebí. Zapalte bílé svíčky a s klidem v duši dopis spalte. Nejlépe někde venku. Co je nedůležitější, jsou vaše pocity.
Pokud při dokončení dopisu cítíte vztek, ještě jste ze sebe vše nevypustili a bylo by dobré nejspíš napsat další věty, abyste ze sebe vše ventilovali a při pálení dopisu cítili opravdu klid.
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Rekapitulace
Představte si svůj rozchod ještě jednou. Jen si upravte konec podle svého tak, jak byste chtěli, aby rozchod proběhl. Nezapomeňte, že proběhnout musí, takže se vyvarujte představám typu: nechci tě opustit a tak podobně. Představte si třeba, že sedíte v kavárně, a když si promluvíte, obejmete se a ještě chvíli si povídáte. Pak si dáte polibek na tvář a jdete oba domů.
Přepište si svůj příběh
Jedna má přítelkyně měla neustále pocit, že ačkoli si myslela, že se s rozchodem se svou první láskou vyrovnala, někde uvnitř bylo něco, co ji tížilo. Pracovala na tom, aby se bolesti, která se sem tam najednou vynořila, zbavila.
A to byla dávno vdaná a zamilovaná do někoho jiného. Bývalého přítele už nemilovala, ale vždy, když si na něj vzpomněla, zabolelo ji u srdce a chtělo se jí při vzpomínce na rozchod plakat.
„Nakonec jsem to vyřešila skvělým způsobem, který všem vřele doporučuji. Napsala jsem povídku, ve které jsme se k sobě vrátili, a postavy, které nás představovaly se zasnoubily a uspořádaly svatbu svých snů. Prostě jsem si tím prožila vše, po čem jsem s dotyčným toužila a nesmírně se mi ulevilo. Ve chvíli, kdy si na něj nostalgicky vzpomenu, si přečtu povídku a je mi dobře.“ svěřuje se.
Rozešli jste se se svou první velkou láskou? Nebo to nebyla vaše první velká láska, ale znamenala pro vás víc než ti předtím? Pak vězte, že na něj/ni nikdy nezapomenete, ani když uděláte kdo ví co. Prostě to tak je. Není to nic špatného.
Nemějte výčitky, že si na něj/ni vzpomenete, vybavíte si společnou chvíli nebo nějaký zážitek, když uslyšíte v rádiu vaši písničku. A to i přes to, že jste zadaní. To nic neznamená. Tyhle pocity mají téměř všichni, ba dokonce úplně všichni.
Neznamená to, že dotyčného milujete, ale jen to, že jste normální člověk s normálními pocity. A že se ve vás něco pohne když se potkáte? I to je normální, věřte mi.
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Něco končí a něco začíná
Tak tohle bude opravdu znít jako klišé a v dané chvíli to prostě nebudete chtít ani za nic slyšet – stejně jako to rčení s časem, ale právě za čas si zpětně uvědomíte jak moc byly tyhle věci pravdivé. A jestli něco zabírá stoprocentně, tak když ten čas, než se tak stane a bolest trochu otupí, využijete co nejlépe to půjde.
Možná jste chtěl/a chodit tančit nebo kreslit. Možná jste chtěl/a odejít do ciziny nebo se vydat na nějakou výpravu. Vždyť dnes je tolik možností, jak se zdokonalit ve všem, co si přejete, a splnit si dávné sny. Není ani divné, když si člověk sám zajde do kina nebo vyrazí na dovolenou.
A jestli jako výmluvu proč to neudělat použijete věty typu “ale o tomhle jsme snili spolu”, tak to nebyl doopravdy váš sen. Protože kdyby byl, tak vám ho nikdo nemůže vzít a můžete to všechno udělat sami. Dokonce je to lepší než jakákoli terapie.
Samota je někdy i lepší
Překonat sám sebe, říct si, že máte na to, abyste tam chodili, když ten druhý se svého snu vzdal…něco odešlo a je tam teď prostor pro další věci, tak najděte ty, které to prázdné místo zaplní nejlépe. Jděte na zumbu, do keramiky nebo uspořádejte vernisáž.
Je to jako další kapitola divadelní hry. Jedni herci odešli a vy teď máte možnost napsat další kapitolu úplně sami. Záleží opravdu, ale opravdu jen na vás, co uděláte.
Můžete se bahnit ve smutku a trpět a ztrácet svou hrdost tím, že z vás někdo dokáže udělat ubrečenou trosku, nebo se seberete a půjdete do sebe a uděláte ze sebe úžasného sebevědomého člověka. A znovu opakuji. TO MŮŽETE!!!! Kdo jiný, když ne vy? Udělejte to.
Nejen, že se budete, neříkám, že hned, cítit skvěle, ale můžete pak na sebe být pyšní a ten, co vás opustil, bude potom jen zírat a říkat si, že přece není možné, že ztratil někoho tak úžasného, jako jste vy. A když už nic, tak tohle je super pocit zadostiučinění.
A hrdost – vaše hrdost je také důležitá. Protože ponižovat se pro někoho je to nejhorší. Ale nikdy není pozdě zvednout hlavu a jít dopředu se sebejistým výrazem a sebevědomým úsměvem na tváři, no ne?“
