4 fotky 
Věřte, nevěřte. Město mrtvých skutečně existuje. Hledat bychom však museli až v ruské Severní Osetii. Je to místo ukryté na jednom z mnoha horských hřebenů severního Kavkazu.
Tajemné Město mrtvých Dargavs, Zdroj: youtube.com
Dargavs, Město mrtvých, je zbudováno na úbočí hory Raminirach. Jedná se o komplex devadesáti pěti středověkých nadzemních pohřebních staveb.
Netřeba dodávat, že o místě se tradují nespočetné legendy. Tamní obyvatelé prohlašují, že kdo do města vstoupí, ten se už nikdy zpátky živý nevrátí.
Tajemné bílé památníky mrtvých
I tak navštěvuje Město mrtvých málo turistů. Je totiž velice obtížné se tam dostat. Dobytí města Dargavs zahrnuje tříhodinový pochod přes několik kopců, a to úzkými uličkami vinoucími se nad strmými srázy. A mlžné horské počasí cestu jistě také neulehčuje.
Zvyk pochovávat mrtvé do podobných netradičních hrobek se traduje v horských usedlostech Osetie pravděpodobně od 14. století. Tento svérázný způsob přetrval přes čtyři století.
Nakonec, když na místo dorazíte, zjistíte, že městečko není nic jiného, než další kopec pokrytý malými bílými budovami. Děsivý přívlastek si vysloužilo kvůli tomu, že tyto bílé domy jsou vlastně kamenné krypty, kde místní pochovávali své milované a blízké.
Magickou atmosféru místa umocňuje proměnlivé počasí
Město je vlastně starobylý osetský hřbitov. Každá rodina v okolí měla svou kryptu. Podle velikosti stavby poznáte, kolik lidí je v každé hrobce pohřbeno. Nejstarší stavby se datují do 16. století.
Místo rakví sloužily dřevěné loďky, v tom lepším případě
Nikdo však o území nejeví valný zájem, kromě skupiny archeologů, kteří na místě učinili několik unikátních objevů. Například bylo zjištěno, že těla uvnitř krypt byla pohřbívána v dřevěných truhlách, které vypadají jako lodě. Jedním vysvětlením záhady podivných rakví je, že duše odcházející na onen svět využívá loď k překročení řeky, dělící zesnulého od nebe.
Dalším zajímavým faktem je, že před každou hrobkou je studna. Říká se, že když staří Oseti pohřbívali své mrtvé, hodili kovovou minci do studny. Pokud trefili mincí kámen na dně studny, znamenalo to, že duše dosáhne nebes.
Poslední z rodu čeká na svou smrt v rodinné hrobce, nemá ho už kdo pohřbít
Některé z budov jsou postaveny mimo centrum hřbitovního města. Jsou to hrobky nečestných lidí a místních delikventů. Také se tradují historky o nejrůznějších epidemiích. Pokud zkázu přežije pouze jeden člen rodiny a nemá už nikoho, kdo by ho pohřbil, odejde sám do hrobky a čeká v utrpení na svou smrt. Tak si vynáší svůj vlastní soud.
Místní lidé, kteří kraj osídlili, si tolik vážili rovné a plodné zemědělské půdy, že byli nuceni zbudovat tento hřbitov na největrnějším místě v okolí, protože nemohlo být využito jiným způsobem.
