6 fotek 
Na jednom z posledních čtení, která se celý červenec uskutečňují v rámci literárního festivalu Měsíc autorského čtení, vystoupili dva básníci. Ten první zastupoval Polsko, kritiku a překladatelství, druhý Českou republiku a underground. Jak Jacka Gutorowa tak J. H. Krchovského publikum nadšeně přijalo.
Jacek Gutorow na Měsíci autorského čtení 2011 Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz
Polský básník, kritik a překladatel Jacek Gutorow se českému publiku představil vůbec poprvé. Své básně na literárních festivalech často nečte, protože veřejná čtení jako taková odmítá. O to cennější pro Měsíc autorského čtení je fakt, že se Gutorow festivalu zúčastnil. Čtené básně autor vybíral především z básnické sbírky Inne tempo (Jiné tempo, 2008), dotýkající se otázek existence, života či intuice, a sbírky Nad brzegiem rzeki (Nad břehem řeky, 2010), která je souborem vybraných básní. Například v básni Suchość w gardle (Sucho v krku) se promítá autorův zmatený pocit, neboť si v ní pokládá otázku: Odkud se bere sucho v krku při čtení nejen poezie?
Poezie je cesta, na kterou si klademe překážky
Na začátku své tvorby psal autor především dlouhé básně plné metafor a obrazů, avšak teď by se rád věnoval kratším básnickým útvarům. „Dnes se přikláním k básním kratším. Mým ideálem je John Cage, jehož šílený krátký styl umění mě uchvátil,“ prozradil Gutorow.
John Cage byl americký experimentální hudební skladatel, který se proslavil především kompozicí s názvem 4‘33‘‘, což je délka skladby, při níž v pravidelných intervalech třikrát zavřel a otevřel piano, aniž by zazněl jediný tón. Právě báseň Minimalism (Minimalismus) byla tvorbou Johna Cage ovlivněna, přestože složit krátký básnický útvar je poměrně těžká záležitost. „Napsat stručnou a krátkou báseň není nic jednoduchého. Poezie je vlastně cesta, na které si stavíme překážky. I ta nejstručnější báseň má svá úskalí,“ vysvětlil polský básník.
Jacek Gutorow, Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz
I když je Jacek Gutorow držitelem několika polských literárních ocenění, přistupuje k udílení cen opatrně. „Několikrát jsem měl tu možnost sedět v porotách, znám tedy jakési zákulisí. Často však kvalita nemá vliv na přiznání ceny. Mě poezie nezajímá jako instituce, ale zajímá mě z pohledu jazyka či autora,“ vysvětlil. „Ceny mají svůj smysl na poli propagace čtenářství. Čtenář si koupí knihu autora, jemuž literární ocenění uděleno bylo. Je to škoda, neboť znám mnoho avantgardních autorů, kteří oceněni nebyli. Jejich knihy na pultech knihkupectví moc nenajdeme.“
J. H. Krchovský: Jsem prost všech literárních ambicí
Velké pozornosti čtenářů se dostalo českému undergroundovému básníkovi J. H. Krchovskému, jehož čtení mezi mnoha diváky navštívil také ostravský básník Petr Hruška. Krchovský se představil se svou nejnovější básnickou sbírkou Dvojité dno (2010), v níž básní o lásce a smrti, marnosti a také samotě. Vše je protknuto absurdním černým humorem, který dodává básním typický ráz. Jak autor řekl, tato básnická sbírka vznikla jakoby z nouze, neboť mu bylo přiznáno stipendium Českého literárního fondu a musel vykázat nějakou činnost. „Pořád se mě ptali, kdy sbírka bude. Vůbec jsem nezamýšlel další básnickou sbírku, neboť jsem už prost všech literárních ambicí,“ přiznal se Krchovský.
J. H. Krchovský při podepisování knih Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz
Na čtení zazněly básně, které Krchovský četl i na loňském ročníku Měsíce autorského čtení, tehdy však měly pouze podobu rukopisu. Letos byly čteny jako součást vydané sbírky. V básni Zkusím dnes rum, když včera zklamal fernet vyjadřuje pocity samoty a tísně, v básni Bože můj, tak už dnes?! Ty se mnou nemluvíš? se zaměřuje na odkaz smrti.
Krchovského postoj k uměleckému psaní je však svérázný: „Píši básně, když je nejhůř. Básně jsou polemikou s poezií a předešlými básníky. A situace, za nichž básně tvořím, si raději nechci vybavit.“
Nebudu sprostý, budu vlídný
a nesnížím se k niveau hovad
– čekám tvůj dopis (už asi dva týdny…)
abych jej mohl ignorovat
(J. H. Krchovský, Dvojité dno, 2010)
