Ne že by skřet nebyl strašlivý. Ale místo hnijící obludnosti s mnoha chapadly, kterou Mrakoplaš podvědomě očekával, spatřil nevelkého, nepříliš ošklivého starce.
Mohl by se procházet po ulici kteréhokoliv města, aniž by vzbudil pozornost, pokud by byli jeho obyvatelé zvyklí vídat starce, který se skládal výhradně z vody. Zdálo se, jako by tady stvořil živého tvora sám oceán a nechtěl se zdržovat tím únavným procesem jednotlivých stupňů vývoje. Vytrhl si kus těla, uplácal z něj dvojnožce a s hlasitým čvachtáním ho nechal vykročit po pláži. Skřet měl příjemnou poloprůsvitnou modrozelenou barvu. Jak ho tak Mrakoplaš pozoroval, mihlo se Tethisovi přes hruď malé hejno stříbřitých rybek.
– Barva kouzel
Jméno Téthys náleží řecké bohyni, jedné z dvanácti Titánů a dceři boha Úrana a matky Gaie. Později se vdala za svého bratra Ókeana, boha moří. Kromě tří tisíc dcer a synů, k nimž patří například Kirké, Élektra nebo Acherón mu povila všechny řeky a potoky, které ústí do moře.
V románové sérii Kantos Hyperionu amerického spisovatele Dana Simmonse se Téthys jmenuje řeka, která za pomoci transdimenzionálních bran spojuje planety Hegemonie.
Podobné jméno Thetis se pojí s dcerou mořského boha Nérea. Byla krásná tak, že se do ní zamiloval bůh moře Poseidón i olympský vládce Zeus. Ve chvíli, kdy vyšla najevo věštba, že její syn předčí svého otce, donutil ji bůh hromu a blesku vzít si fthíjského krále Pélea, kterému porodila Achillea, jednoho z nejslavnějších bojovníků historie, účastníka desetileté Trojské války, popsané v Homérově Iliadě.
