Ne že by skřet nebyl strašlivý. Ale místo hnijící obludnosti s mnoha chapadly, kterou Mrakoplaš podvědomě očekával, spatřil nevelkého, nepříliš ošklivého starce.
![obálka Terry Pratchett: Barva kouzel obálka Terry Pratchett: Barva kouzel]()
Mohl by se procházet po ulici kteréhokoliv města, aniž by vzbudil pozornost, pokud by byli jeho obyvatelé zvyklí vídat starce, který se skládal výhradně z vody. Zdálo se, jako by tady stvořil živého tvora sám oceán a nechtěl se zdržovat tím únavným procesem jednotlivých stupňů vývoje. Vytrhl si kus těla, uplácal z něj dvojnožce a s hlasitým čvachtáním ho nechal vykročit po pláži. Skřet měl příjemnou poloprůsvitnou modrozelenou barvu. Jak ho tak Mrakoplaš pozoroval, mihlo se Tethisovi přes hruď malé hejno stříbřitých rybek.
– Barva kouzel
Jméno Téthys náleží řecké bohyni, jedné z dvanácti Titánů a dceři boha Úrana a matky Gaie. Později se vdala za svého bratra Ókeana, boha moří. Kromě tří tisíc dcer a synů, k nimž patří například Kirké, Élektra nebo Acherón mu povila všechny řeky a potoky, které ústí do moře.
V románové sérii Kantos Hyperionu amerického spisovatele Dana Simmonse se Téthys jmenuje řeka, která za pomoci transdimenzionálních bran spojuje planety Hegemonie.
Podobné jméno Thetis se pojí s dcerou mořského boha Nérea. Byla krásná tak, že se do ní zamiloval bůh moře Poseidón i olympský vládce Zeus. Ve chvíli, kdy vyšla najevo věštba, že její syn předčí svého otce, donutil ji bůh hromu a blesku vzít si fthíjského krále Pélea, kterému porodila Achillea, jednoho z nejslavnějších bojovníků historie, účastníka desetileté Trojské války, popsané v Homérově Iliadě.