Sýkorova matematika přírody v Galerii hl.města Prahy

Galerie hlavního města Prahy se rozhodla oslavit devadesáté narozeniny českého malíře Zdeňka Sýkory a po patnácti letech znovu prezentovat jeho díla v Městské knihovně na Mariánském náměstí. Výstava je jedinečnou příležitostí nahlédnout do tvorby umělce, který stál u zrodu novodobé syntézy počítačové techniky a výtvarného díla.

Linie č. 125 (1994) Zdroj: citygalleryprague.cz

Lounský rodák Zdeněk Sýkora patří k naší malířské elitě. Jeho postupy se staly průkopnickými, jeho věhlas dosáhl širokých měřítek (kromě malířské oblasti se uplatnil i na poli architektury) a dílo uznání. Může se též pyšnit titulem rytíře Řádu umění a literatury, který mu byl udělen francouzským ministrem kultury v roce 2003.

Struktura a linie jako stavební kámen přírod

Na počátcích své umělecké kariéry si Zdeněk Sýkora prošel několika vývojovými stupni. Jeho obrazy byly realistické, impresionistické i fauvistické – v žádném z nich však nenašel to, co hledal. Stáhl tedy svá plátna z plenéru a začal se důkladněji zabývat malířskou řečí. Přemýšlel o možnostech, jak co nejvěrněji zachytit přírodu a jak nejlépe vyjádřit subjektivní pocity z našeho kontaktu s ní. Odpovědí mu byly dva vizuální fenomény – struktura a linie.

Strom (1959) Zdroj: citygalleryprague.cz

Na cestě k této geometrické abstrakci se po dlouhodobé spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem uchýlil k použití počítače a kombinatorických metod k určování vztahů mezi jednotlivými znaky. Prvotní ohlasy nebyly nejspíše zcela pozitivní, společnost musela strávit počáteční šok a vyrovnat se se zvláštním paradoxem, že stroj má spolupracovat při zobrazování živelných prvků přírody. Podle Sýkorových slov jsou však vzniklé systémy výsledkem jeho intuice a jak je z jeho děl patrné, použití objektivních metod nemusí být vždy symbolem chladnosti a odcizenosti.

O některých obrazech můžeme dokonce prohlásit, že jsou až organicky plastické. Ostatně sám Sýkora se k tomu vyjádřil následovně:

„Už vím, že celou dobu, co linie dělám, jsem se opravdu vrátil zase do přírody. Přestože postupy jsou úplně idiotsky složité a racionální a studené, tak i přes takový systém docházím k ještě volnějším věcem, které jsou přírodě vlastní. Jako bychom byli bratři.“

Kromě objasnění principů, idejí a metodiky práce výstava poskytuje poměrně komplexní vhled i do ostatních aspektů jeho tvorby. Máme možnost vidět 3D objekty či jeho terénní projekty, např. materiály týkající se obkladu větracích komínů Letenského tunelu v Praze nebo chodníku v nizozemském Gorinchemu. Přehlídku doplňují projekce fotografií a umělcova životopisná data.