×
TOPZINE.cz

Masturbace i porno. Slam poetry rozproudila Divadlo v Řeznické

FOTO: Slam poetry
Zkuste netradiční pojetí literatury. Slam poetry., FOTO: Pavel Matoušek

Na Mikuláše se kromě mandarinek a čokolád nadělovaly i verše. V Divadle v Řeznické se uskutečnila parodie na vánoční besídku v podobě exhibice Slam poetry prezentující plody podzimních workshopů. Přestože se jednalo o poslední akci tohoto druhu na celé dva měsíce, hlediště diváky zrovna nepřetékalo.

Ve skupině věrných příznivců vznešené disciplíny, kteří se často navzájem znali, vznikla snadno přátelská atmosféra.

Do svého postupu při autorském přednesu poezie zasvěcovali zájemce během pěti kurzů jedny z nejvýraznějších figur českého slamu – Jakub Foll a Bohdan Bláhovec. Oba několikanásobní vítězové regionálních i celostátních kol na jevišti spoléhají většinou na improvizaci a učili tomu účastníky svých dílen, což se projevilo i v Divadle v Řeznické. Většina účinkujících spoléhala na spontánní dílo okamžiku a nic si nepřipravovala. Výjimečně se odhodila stranou i soutěživost a jednotlivé výstupy se nedočkaly číselného hodnocení od publika.

Mikuláš na guláš

Slameři vůbec neopomíjeli, že 5. prosinec je dnem, kdy ulice křižuje povedená trojice Mikuláše, čerta a anděla. Ironickým hlasem přítomné vítali na mikulášské besídce, bělovousého hrdinu dne zvali na guláš a Bohdan Bláhovec s výrazem zlobivého dítěte zpíval: „Mik-miku-mik-miku-mikrofon.“ Výjimečně tak možná tento motiv převálcoval téma sexu a genderu. Vulgarismy to však hýřilo ještě více než obvykle.

Nejen Bláhovec bez ostychu notoval, ke zpívání notoricky známých písní a výrazné intonaci se připojili i další. Nejpoctivěji se této možnosti chopila v oboru již ostřílená Bio Masha, která svými vlastními písněmi zpestřovala i přestávku. Kromě prostoru svého hlasu využívali i prostoru fyzického, svobody svého těla a jediného předmětu, který směl stát na pódiu, mikrofonu. Některé improvizace proto občas zaváněly divadelní performancí. Jakub Foll dokonce podal sportovní výkon a ufuněně slamoval, zatímco se jeho tělo plně věnovalo třiceti klikům.

Mezi výrazná vystoupení patřil i přednes již zmiňované Bio Mashy, která se zřekla veškerého práva na pauzu a slova chrlila nepřetržitě za sebou, čímž si už tak nelehký úkol ztížila. Zaměřovala se na další aspekt, který v dnešní době s Vánocemi souvisí – slevy, akce, věrnostní karty a podobné rohlíky, kterými společnosti opíjejí naivní zákazníky. O nepřerušený proud řeči se podle jejího vzoru snažil i nováček Jiří Šimek, vznikl však bezobsažný salát vět: „Musím pořád mluvit, nemůžu se zastavit.“

Co na srdci, to na jazyku

Posluchače pobavil i bezprostřední Zdeněk Hruška, který tvořil ve stylu „co na srdci, to na jazyku“ a sám sebe zbytečně zkritizoval větou: „Jsem asi takovej improvizátor jako rozbitej radiátor.“ Asi nejsilnějším poznávacím znamením tohoto autora je však invalidní vozík, který se stal parkrát terčem Bláhovcova černějšího, ale neškodného humoru.

Častěji než o souložení se mluvilo o masturbaci, pornu a internetových seznamkách, kde získává sexualita nový neosobní rozměr. Do toho nás zasvětil Zdeněk Hruška, který s upřímností sobě vlastní hovořil o vlastních zkušenostech, a finalista za Plzeň Pavel Oškrkaný, jehož podání zrůdnosti virtuálního harašení bylo údajně smyšlené. Kdo ví, Pavle, kdo ví! Uznávám však, že jeho exhibice rozhodně patřily k těm zdařilejším. To však nepochybně podnítilo i to, že se jako jeden z mála připravil dopředu.

Z plodů workshopů tekla štáva, jiné musí dozrát

Řízek Pavel Pařízek se přímo na pódiu vyznal z přitažlivosti k vzezření další slamující Sáry Arnsteinové. Přejeme mnoho štěstí, jelikož Pavel si ho zaslouží. Všem přítomným totiž splnil přání: „Něco si přejte. Pět, čtyři, tři, dva, jedna a je to! Splněno!“
Večer odemykal i zamykal svým veršováním ten samý člověk, Jan Nedbal, hubený majitel příjemného hlasu. Všichni mu prominuli klišovitý rým den – sen a smáli se jeho náhodně vzniklému příběhu dne, který hoří v rakvi.

Z některých plodů workshopů již teď tekla šťáva, jiné ještě potřebují dozrát, na výkonech se možná projevila i absence motivace v podobě bodování výkonů. Ta ale měla i pozitivní dopad, nikdo nikoho nevypískal, všichni se smáli a navzájem se povzbuzovali, rivalita odpočívala pod zemí. Takže se budeme těšit na další akci v únoru.

5/5 - (1 vote)
5/5 - (1 vote)


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..