Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Masky v hudbě: Šokující image v dějinách rocku a metalu – 1. díl

Redakce

Redakce

20. 6. 2010

Každá doba má své hudební idoly. Někteří se prosadili hudbou, někteří svojí vizáží. Satanáši, zombíci, ale i depkaři se snažili prodrat do čela zájmu. Kdo z nich ale skutečně skrývá jen svůj obličej a kdo svůj hudební talent?

Kiss, Zdroj: archiv

Hudebníci používají masky jako teatrální část šou od nepaměti. Nejvíce masek najdeme asi ve stylu black metal, kde má základ takzvaný war painting (bílá maska a černé linky), který k tomuto stylu neodmyslitelně patří. Další a asi největší vlna přichází v 80. letech s glam rockem, kde se hudebníci malují jako ženy. Masky, oční stíny a podivné rekvizity patří do rockové hudby již nějaký ten pátek… Jeden z prvních, který použil základy war paintu a malování obličeje, by mohl být klidně Arthur Brown z kapely Crazy World of Arthur Brown. V roce 1968 vychází jeho hit Fire a jeho image je vskutku ďábelská….

Alice Cooper

Vincent Furnier. Tak zní pravé jméno legendárného rockového zpěváka, který dal světu rockové hymny jako School’s Out nebo Poison. Často se spekulovalo o jeho duševním stavu. Alice si údajně zvolil své jménopodle jména ženy, kterou byl v minulém životě. Tu ženu prý upálili jako čarodějnici… Tak či tak, hudba je nezaměnitelná. Již od jeho začátků v 70. letech používal teatrální prvky jako dobrý nástroj pro svou šou. Sám Alice byl principálem tohoto rockového divadla. Známá jsou jeho představení, kde utíná hlavy trpaslíkům pod gilotinou, nebo cirkusoví umělci v záznamu Welcome to My Nightmare. Alice Cooper se proslavil jednoznačně kvůli své zálibě v malování očních linek a používání hororových rekvizit.

Kiss

Komiksoví Kiss ovládli celou zeměkouli díky svým kresleným charakterům. Démon, kočičí muž, orlí muž… Každý člen používal svou masku a marketingové strategie na prodej reklamy v podobě merchandise zaplavily celou Ameriku v minulých dekádách. Trička, komiksy, figurky, kufříky nebo toaletní papír s textem Kiss My Ass se prodávaly skoro tak dobře, jako jejich desky. Mnoho novinářů dodnes spekuluje nad jejich hudebním umem. Tvrdí se, že hlavní hvězda, basák Gene Simmons, zahraje jen pár akordů a k tomu je – i přes svoje divoké výstřelky na pódiu – hudebně mimo. Důkazem od Kiss, že dovedou hrát i bez líčidel, byla deska Lick It Up z roku 1984. Tímto gestem sice Kiss dávali najevo, že chtějí prodávat také sebe a ne pouze kreslené postavy, nicméně kapela pomalu ztrácela pozornost médií. Od nového milénia hrají Kissáci zase v maskách a jako úplatu nabízejí velkorysou šou plnou efektů.

Twisted Sisters

We’re Not Gonna Take It. Slavná pecka hard rockových Twisted Sisters. 70. léta, glam rock je v plném proudu a mnoho kapel po vzoru Kiss a Alice Coopera používá na jevišti líčidla a jiné, spíše ženské módní doplňky. Dee Snider zasazuje glam rocku smrtící ránu v podobě šokující masky. Přichází s vizáží podivně zmalované blondýny. Proti gustu… Pravdou je, že to kapele hrálo dobře. Pravdou je ale rovněž to, že nebýt vizáže a jejich slavného hitu, kapela by byla celkem neznámá.

The Cure

Robert Smith je chlapík plný depresí. Věčně ufňukaný hlas, velká dávka melancholie a ironie. V dnešní době by se dalo říci, že to byl jeden z prvních emařů. Divoce rozčesané vlasy, černé oční stíny a krvavě rudá rtěnka…  Deska Boys Don’t Cry, vydaná v roce 1980, staví pomalu uvadající glam rock do jiného světla. Není to glam, není to rock, není to ani čistý pop. Kytarový ukňouraný pop-rock, ale perfektní!

King Diamond

Kim Bendix Petersen byl původním povoláním chemik, než začal pronikat do metalového světa. Ve velkém boomu metalu v 8O. letech a především díky rodícímu se okultnímu black metalu zakládá heavy metalovou legendu Mercyful Fate. Podobně jako Alice Cooper se snaží desky koncepčně ubírat jedním hlavním směrem. Důkazem je precizní druhá deska jménem Abigail, která se stává klenotem nejen tehdejších heavy metalistů. Hlas, sahající od skřehotání po neslýchané výšky, přináší do metalu něco nového. K tomu všemu ještě cylindr a mrtvolně bílý obličej s obrácenými kříži zaručuje králi Diamantovi dlouhodobé postavení na špičce metalových stálic.

Marilyn Manson

Milovaný i nenáviděný. Kontroverzní americký muzikant je znám především svými šokujícími šou, výroky a odporem k církvi. Méně lidí už ví, že Brian Warner, jak zní jako pravé jméno, byl poměrně uspěšným hudebním novinářem. Psal morbidní hororové povídky a své články publikoval ve světoznámém časopise o hudbě Rolling Stone. Manson se nikdy netajil svou láskou k hudbě Kiss. Pokud se zamyslíme nad tím, že Manson je vysokoškolsky vzdělaný novinář, je nadmíru jasné, že pochopil, čím může hudební svět zaujmout. Zrodil se antikrist. Barevné kontaktní čočky a co nejďábelštější promo fotky měly veřejně urážet všechny křesťany. Koncerty Marilyna Mansona byly jedny velké orgie. Nahé slečny, sadomasochistické výstupy a podobně. Pro některé fanoušky konečně pořádná párty. Manson vzal šokování ve velkém stylu. K jeho nejznámějším proměnám patří fotografie humanoida na obalu desky Mechanical Animal. Když tehdy cédéčko vyšlo, lidé spekulovali, jestli je Manson muž nebo žena.

Gwar

Kapela z Richmondu s podivným názvem God! What an Anful Racket vzniká v první půli 80’s. Parta studentů umění se hecuje, jestli dokážou zaujmout posluchače vesmírnými kostýmy a velmi bizarní pódiovou šou. Vše se stává realitou, když členové pod prapodivnými pseudonymy jako Oderus Urungus a Balsac the Jaws of Death přicházejí s první deskou Hell-o v roce 1988. V průběhu let si mohou fanoušci zvykat na krvavé a mokré šou, plné šíleností v podobě umělých penisů, slizu, krve a tradičního stínání hlav známých osobností přímo na pódiu. Jednoznačně jedna z nejkontroverznějších kapel 90. let.

… pokračování příště …

Ohodnoťte tento článek:
4
Právě čtete

Masky v hudbě: Šokující image v dějinách rocku a metalu – 1. díl