3 fotky 
!Rozhovor!Martin Ledvina je kytarista a hudební producent, který spolupracoval s velmi pestrým souborem interpretů, mezi něž se řadí například Aneta Langerová, Marek Ztracený, Tomáš Klus, Lenka Dusilová nebo Mandrage. Pro Topzine.cz poskytl 20. dubna exkluzivní rozhovor.
Martin Ledvina, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Trávíš poměrně značnou část života ve studiu, ale do toho i naživo hraješ, je to hraní něco víc nebo se jedná jen o zpestření?
No tak miluju to, jinak bych to nedělal. Ta muzika mě živí, vydělává mi nějaký peníze, ale myslím si, že obzvlášť u nás to nikdo nemůže dělat bez toho, aniž by to upřímně miloval. Takže takhle to mám i já.
Děláš ve spoustě žánrově odlišných projektů, co konkrétně posloucháš? Nedochází občas ke komplikacím, kdy děláš něco, co přímo nesedne tvému vkusu? Dokážeš se vcítit do hudebníka nebo tomu dáváš spíš svou vizi?
Já jsem vlastně bluegrassový kytarista a vlastně jsem jako producent nikdy nedělal žádnou bluegrassovou desku. Pro mě celá ta moje práce není o tom, že vytvářím nějaký svoje dílo, ale že reaguju nějak na toho umělce, se kterým dělám. A do toho, jestli jdu do nějakýho projektu nebo nejdu, to se rozhoduju na základě toho, jestli cítím, že toho umělce můžu někam posunout, ať umělecky, tak komerčně, prostě celkově. Vždycky jsou tyhle věci spojený.
Jinak poslouchám to, co se děje okolo mě na popový scéně, protože dělám hlavně popový věci pro větší labely, ale čistě pro svoje potěšení nejradši poslouchám muziku, kterou neumím rozklíčovat svým mozkem. Jak člověk nabírá zkušenosti, stárne, dospívá, tak je čím dál těžší a těžší tou muzikou v sobě vzbudit nějaký emoce. Takže já slyším nahrávku a automaticky začínám řešit, co tam hraje kytara, co tam hrajou bicí, co tam hraje basa, a to je prostě špatně. Když poslouchám něco vyloženě pro svoje potěšení, tak mám rád etnickou muziku, mám strašně rád indickou hudbu, soudobou klasickou hudbu, i když ani jednomu nerozumím, ale právě proto. Nerozumím tomu, co se tam děje, ale cítím z toho ty emoce a to mě strašně nabíjí.
Když jsi viděl v SuperStar Debbi, tak ses zapojil do role hledače talentů. Nejedná se přímo o práci producenta, věnuješ se tomu často?
Jednak jsem hudební producent, jednak spolu s Martinem Červinkou ze Sony, což je můj hlavní parťák a takový guru ve všem, co dělám, se věnujeme především tomu hledání talentů. Posloucháme všechny dema, co k nám chodí, aktivně vyhledáváme, chodíme do klubů, koukáme na televizi. Pokaždé, když se objeví člověk, ve kterým bychom viděli nějaký talent, tak minimálně zkusíme nějakou testovací session ve studiu, jak se chová ve studiu, co umí, co neumí, co tam není a třeba u Debory to bylo od začátku jasný.
Mohl bys jmenovat nějakého interpreta, se kterým se ti pracovalo od začátku úplně ideálně a třeba někoho, s kým to nestálo vůbec za nic?
Já si myslím, že není špatných umělců, jen špatných producentů. Moje práce je, abych si vybral někoho, nebo abych šel jen do věcí, o kterých dopředu vím, že to někam posunu. Není to tak, že bych věděl všechno a udělal pecku z čehokoliv, do čeho se pustím. Tak to prostě není. Ten výběr umělce je naprosto klíčový, prostě jak jsem říkal, moje práce je reagovat na toho člověka a já prostě neumím reagovat na každýho.
Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Musíme si s tím umělcem sednout lidsky, profesně, vkusem, musí mi dát absolutní důvěru, což taky není z jejich stránky úplně jednoduchý. Takže se všema, s kým jsem dělal, se mi dělalo super, ale stalo se mi i to, že jsme s někým po tejdnu, čtrnácti dnech zjistili, že nám to spolu nejde, řekli jsme si hele, prostě nejde nám to, dáme si radši pivo, než abychom se tady dál trápili a ukončili jsme to, ale to se stalo jen jednou.
A z toho, co jsi natočil… Je něco, za co by ses styděl, něco, co se vyloženě nepovedlo?
Ne, v životě jsem nenatočil jedinou notu, za kterou bych se styděl.
Máš nějakého vysněného interpreta, kterého bys chtěl produkovat, dětský sen nebo tak?
Mám, chtěl bych dělat desku s Michalem Davidem. Je to můj dětský idol, jako malý jsem jeho muziku úplně zbožňoval a myslím si, že je to fantastický zpěvák a fantastický umělec, akorát bohužel ty věci posledních let – teda posledních celkem dost let – jsou pro mě skoro neposlouchatelné. Úplně mi to rve srdce, třeba když si vezmeš tu Poslední z nálezů a ztrát, tu původní verzi z roku 85, to je jedna z nejlepších věcí, co tu kdy byla natočena. Já mu samozřejmě přeju ten obrovskej úspěch, co zažívá, ale myslím, že bych to dokázal umělecky dovést někam, kde by to prostě byla úplně skvělá deska.
