×
TOPZINE.cz

Martin Hanák: Přestože jsme amatérské divadlo, sázíme na klasiku!

S hercem brněnského Divadelního studia Dialog II jsme si povídali po představení Ostře sledované vlaky o tom, jaké je to dělat amatérské divadlo i o tom, proč je třeba občas sáhnout po klasice, jako je Hrabal, Gogol nebo Shakespeare. A jakými způsoby je také možné se s ní vypořádat.

Martin Hanák jako elév Miloš Hrma v Ostře sledovaných vlacích Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

Když se řekne divadelní studio, tak se většině lidí asi vybaví malé divadlo, amatérské divadlo nebo divadlo bez stálé scény. Jak je to s vámi?

My teď momentálně stálou scénu nemáme. Dlouhá léta jsme stálou scénu měli, ale přišli jsme o ni. Takže teď hrajeme, kde se dá. Momentálně hrajeme v Buran Teatru nebo v kavárně Trojka – tam v tom sklepním prostoru, v podstatě v mínus trojce. Ohledně té stálosti souboru: my jsme vznikli jako studentské divadlo, to znamená, že na začátku jsme byli všichni mladí. A teď, jak stárneme, tak někteří odcházejí a náš počet se postupně zužuje na takové to zdravé jádro.

A přibývají i noví mladí talenti?

Přibývají. Vždycky, když má někdo zájem. My jsme v podstatě otevřený soubor. Ale je pravda, že nás bývalo o dost víc, teď tu stálou základnu máme malou.

Martin Hanák při rozhovoru Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

Říkal jste, že jste začínali jako studenti. Takže jak dlouho už hrajete a s jakými cíli jste jako studentské divadlo vznikali?

Já osobně jsem u toho samotného začátku nebyl, přišel jsem do Studia někdy v roce 1998 a ono funguje o rok déle. Původně vzniklo jako dramatická výchova, dramatický kroužek. A potom to nějak přerostlo v divadelní studio a začali jsme to dělat na takové té vyšší úrovni. Ale pořád to nemělo nějakou pevnou strukturu.

Už jsme zmínili, že hrajete na různých scénách. Uvažovali jste i o nějaké vlastní, o vlastním kamenném divadle?

Uvažovali. Ale ona správa vlastního prostoru není úplně jednoduchá věc. A teď zrovna prožíváme takové období, že jdeme sezónu od sezóny. Ale snažíme se to řešit, snažíme se sehnat nějaké sponzory, abychom si něco takového mohli vůbec dovolit. Zatím jsme ale rádi, že nám poskytli takový perfektní prostor tady v Buran Teatru, který perfektně vyhovuje právě tomu formátu divadelního studia – není tu žádné přehrávání, je to takové kontaktní s diváky, protože je to blíž. Herec má diváka na dosah ruky a naopak.

A pro vás jako pro herce je to příjemné mít s diváky takovou interakci?

Je to rozhodně zajímavé. A já to mám rád.

Martin Hanák se Štěpánem Morávekem Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

Takže příští sezónu budete také k vidění v prostorách Buran Teatru?

Do budoucna to tady s tím prostorem zatím moc nevypadá, takže příští sezónu tady k vidění nejspíš už nebudeme. Takže nám zůstává Trojka, ale tam je ten prostor dost malý. Takže pro Vlaky a pro Zkrocení zlé ženy, které teď chystáme, budeme muset najít nějaký větší plac, kde by se to dalo hrát.

Dostali jsme se k Vlakům, což je, podle mě, ne úplně lehké téma. Jak vás napadlo zdramatizovat tuto novelu, která je navíc hodně známá?

S tím nápadem přišel náš dvorní režisér Karel Hoffmann, který sice má svůj vlastní soubor, ale s námi jako s amatéry také spolupracuje už spoustu let. A vymýšlí nám tituly, které by nám seděly a které bychom mohli zvládnout. A které by samozřejmě zajímaly také jeho. No, a nám se nápad zpracovat Ostře sledované vlaky zamlouval, protože tato poetika se nám líbí. Tak jsme se rozhodli, že to uděláme.

Martin Hanák s Michaelou Kašpárkovou Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

Nechali jste se inspirovat filmovým zpracováním, nebo jste to pojali po svém?

To byla v podstatě jediná režisérská rada, že inspirovat se člověk samozřejmě může, ale rozhodně by to neměla být kopie. To znamená, že jsme se snažili o to, abychom jen otrocky nepřepisovali film. Protože to občas nemusí dopadnout dobře.

Jak se vám hraje v hlavní roli eléva Miloše Hrmy?

V hlavní roli se mi hraje dobře. V motivaci není žádný problém. Jediné, co je, tak že ta postava je občas maličko pasivní. Ale přesto pořád hraje, pořád musí sledovat. A i v těchto chvílích je potřeba na tom jevišti zůstat koncentrovaný. Takže vzhledem k tomu, že jsem na jevišti vlastně pořád, je to náročné. Ale hraje se mi to dobře.

Kromě Ostře sledovaných vlaků máte na současném repertoáru další dvě hry. Můžete je nějak přiblížit?

V současném repertoáru máme Vlaky a kromě nich děláme hudební pásmo Spirituálů, což je hudební pásmo doplněné o nějaké texty – je to koncipováno jako hudební večer. Ten teď ale už do konce sezóny nebude k vidění. Ale uvažujeme o tom, že od září bychom ho zase v nějaké obměněné formě zařadili. A ještě hrajeme pohádku O kočičím zpívání, což je pohádka hlavně pro malé. Ale samozřejmě, že i velcí si v ní najdou svoje.

Martin Hanák s Karlem Čechem Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

A co už výše zmiňované Zkrocení zlé ženy?

Zkrocení zlé ženy chystáme pod názvem Tak se krotí ženské a bude to trochu upravená forma. Ale ne moc. Je to překlad, akorát s drobnými úpravami, aby se nám to lépe hrálo a abychom mohli přeskládat některé scény, které nám připadaly trochu nelogické.

Další oříšek, Shakespeare…

No není to úplně jednoduché, to je pravda. Ale popereme se s tím. V květnu máme premiéru a už se to začíná rýsovat, takže si myslím, že to dopadne docela dobře.

Takže s klasiky jako je Hrabal nebo Shakespeare se vám pracuje dobře?

Ona každá taková klasika je velká výzva. A já konkrétně mám tyhle výzvy rád. Když jsme v minulosti dělali Gogolovu Ženitbu, tak to pro mě byla zatím ta největší výzva, protože jsme zaexperimentovali a obrátili jsme mužské a ženské role. Takže já jsem hrál Agátu a to byla opravdu zajímavá zkušenost, zkarikovat to druhé pohlaví.

Martin Hanák s Veronikou Troppovou Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

A kromě těchto velkých klasiků máte i něco vlastního?

Existují takové tendence u některých tvořivějších členů souboru, že by rádi něco vlastního vytvořili. Ale zatím se nám to většinou nepovedlo dovést do nějakého konkrétního hratelného tvaru. Ale dvě vlastní věci už jsme měli. Byl to Špilberk v pověstech s podtitulem Poměrně originélní avšak ryze brněnská hra s rozvernými zpěvy a dovádivými tanci, kterou napsala naše členka Michaela Radvanová podle své knihy pověstí, kterou vydala v rámci diplomové práce. Druhá autorská hra byl Velký bál Martina Mišíka, což byl student režie bratislavské VŠMÚ, se kterým jsme mimo tuto hru připravovali asi čtyři roky po sobě letní pouliční divadla na Luhačovický divadelní festival. Obsah této hry by se dal shrnout do podtitulu Celý svět je pomyslný velký bál. Je někým řízen? Jsme manipulování? Máme opravdu to, co jsme chtěli? Takže ty tendence tu jsou a stále se objevují.

Vedle Zkrocení zlé ženy chystáte ještě nějakou novinku, nebo je to to, na čem teď pracujete nejvíc?

Je to to, na čem teď pracujeme. Sice už máme představu o nějakých dalších věcech, ale to je zatím jen ve fázi plánování. Hlavně vzhledem k tomu, že ještě přesně nevíme, kde budeme za rok hrát. Takže zatím je to rozplánované a jasno bude během prázdnin.

Takže prostory pro příští sezónu budou překvapením, ale každopádně vás čeká velký start se Shakespearem?

Ano, přesně tak!  Dneska je trochu problém nalákat lidi na amatérské divadlo, takže hledáme strategii, jak ty lidi zaujmout. Ono je totiž těžké zjistit, na co by rádi přišli a co by chtěli vidět a za co by byli ochotni zaplatit. A jako každé amatérské divadlo se potýkáme s problémem návštěvnosti. Ale s ohlasy na tu klasiku jsme spokojení. Takže na ni vsadíme i do budoucna.




Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..