Indie-emo-rocková kapela AIM z italského Milána se v České republice představila v minulém roce v pražském klubu Rock Café, táborském Orionu nebo na Colours of Ostrava, kde dostala prostor hned pro dva koncerty. Jeden pod širým nebem během horkého odpoledne a druhý v klubu Templ ve Stodolní. Další vystoupení v naší vlasti chystá skupina na duben. Pro Topzine.cz exkluzivně odpovídal zpěvák a kytarista Marco Fiorello.
Marco, koncerty v Itálii máte téměř denně. Znamená to, že se hudbou živíte?
Ano, hrajeme hodně, ale ve skutečnosti nám jen hraní na živobytí nestačí. Abych se uživil, učím angličtinu na střední škole, a pracuji s naším bubeníkem Matteem v jeho agentuře ViaAudio.
Je těžké prosadit se s rockovou hudbou v Itálii? Mnozí Češi si myslí, že se u vás nehraje nic jiného než disco…
Je to docela těžké uspět s rockem v Itálii. Nemáme tam velké rockové scény, a rockové kapely často myslí na svůj byznys. To, co se snažíme vytvořit v naší oblasti je opravdová rocková scéna, a s pomocí ViaAudio, je to stále reálné.
Hrajete i akusticky?
Vždy když jsem doma. Ale někdy i na turné. Doma, hodně rád experimentuji s elektrickou kytarou a samply.
Jak se ti líbilo v Praze, když jste 9. července hráli v Rock Café? Zdrželi jste se tu?
Praha je nádherné město, ale byli tam pouze jeden den – pouze na koncert 9. července. Doufám, že se do Prahy vrátím a strávím v tomto krásném městě více času. Snad příští prázdniny.
Byli jste někde na pivu?
Při flákání se po Praze jsme zavítali do staré hospody – byla to malá tradiční hospoda – vypili jsme tam hodně piv. České pivo je opravdu dobré!
Hrálo se ti lépe na stagi v parku nebo raději v klubu na Stodolní?
Dávám přednost hraní v klubech, s menšími pódii. Je tam snazší navázat úzký kontakt s publikem. Ale hraní na velké scéně v parku byla skvělá zkušenost, a určitě jsme svou hudbou oslovili mnohem víc lidí než hraní v klubu ve Stodolní.
Rozhodně v sobě nezapřeš svůj italský temperament. Ta divoká vášeň s kytarou v rukou na pódiu z tebe naprosto vyzařuje. Všiml jsem si, že jsi hrál v Ostravě bos. Proč?
Obvykle hraji bez bot. Myslím si, že mě to dokonce dělá více nespoutaným!
Jak rozpoznáváš dvojčata Mattea Camisasca od Marca Camisasca? Stává se ti někdy, že musíš počkat, až Matteo sedne za bicí a Marco vezme do rukou baskytaru?
Hrajeme spolu již deset let, takže je pro mě už snadné rozpoznat je. Musím se ale přiznat, že na začátku to nebylo tak jednoduché. Opravdu jsem musel čekat, až začnou hrát na své nástroje.
