Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Manga Případy Kjóko Karasumy 1. Svěží šestnáctka s velkou zbraní

Redakce

Redakce

18. 8. 2010

Detektivka by měla mít jednoduše vykonstruovanou, ale zajímavou kostru příběhu. Akční jízda sázet na působivé scény a drsná slova. Drama smysluplné rozhovory a rozebranou psychologii postav. Kjóko Karasuma se snaží z dílků vytvořit pěkně vypadající puzzle, ale o konečném vzhledu to všechno není.

Ilustrace na obálce Autor: Júsuke Kozaki

Kjóko je ona slečna avizovaná už v nadpisu. Je to útlá šestnáctiletá dívka, která to svojí pílí dotáhla už v tak brzkém věku na pozici detektiva v bezpečnostní sekci policejního ředitelství Asakusa v Tokiu. Píše se rok 2050 a poklidné vody města začínají kalit takzvaní démoni nebo-li Oni v originálním znění. Nejrůznější zástupci mýtů a legend starého Japonska narušují zažité představy o světě, a proto se je vláda snaží s pomocí policie jednoduše zlikvidovat. To je samozřejmě mravně vyspělé Kjóko proti srsti. V této atmosféře musí vyřešit několik zločinů, u kterých se s největší pravděpodobností vyskytuje v roli pachatele právě nějaký démon.

Spoluvyšetřovatel hlavní hrdinky se jmenuje Raymond Kumano, ostříleny detektiv s páskou přes oko, kromě něj se mihnou bezpečnostním oddělením postavy Šóičiho, vystudovaného vodonoše v kanceláři, a šéfů Mitamura a Kanbeho. Rádcem a starým přítelem Kjóko je sympatická postava Gena, vysloužilce z války, nyní povoláním bezdomovcem. Největším pomocníkem při pátrání po nebezpečných démonech však zůstává Šišiana (česky Doupě šelmy), ohromný revolver, který Karasuma umí vytáhnout z pouzdra během mrknutí oka a bezchybně zamířit. Nikdy se to totiž neobejde bez střílení, a je s podivem, jak chladnokrevně se při ozbrojeném střetu roztomilá šestnáctiletá dívenka chová.

Chybějící dílky

Těch několik případů jsou vlastně pouze tři, zamaskovány rozdělením do dvou částí, a tedy vzniku šesti kapitol. A teď se dostávám k oné pověstné kose, která dopadá na kámen. Na zdánlivě detektivních případech není ani za mák nic detektivního. Všechno je na první pohled jasné, neodehrává se prakticky žádné vyšetřování, řešení se dobere Kjóko po zralé úvaze sama nebo po diskuzi s kolegy. Pak už nastupují ke slovu většinou jen zbraně. Vše se točí pouze kolem neustálého hádání se nad existencí x neexistencí démonů, jakkoliv je tato skutečnost nad slunce jasná.

Detektivka se nám ztrácí jako pára nad hrncem a nepomůže ani odhlédnutí od dějové struktury a pokus hledat ono potřebné napětí a vzrušení v pachatelích samotných. Polobožstva a legendární postavy z japonských dějin zřejmě měly být tím katalyzátorem, ale pochybuji, že by dostatečně zaujaly i samotné Japonce, kteří je mají zažité. Akční scény jsou pěkné provedené, to souvisí s úžasným obrazovým vyjádřením této mangy, ovšem občas se přece jen v tom množství přemetů a úhybů čtenář dost ztrácí.

Není hanba mlčet…

Další ohromnou propastí je valná většina dialogů. Odhlédnu nyní od zvláštního prvku bublin naplněných pouze třemi tečkami. Postavy říkají většinou dost zvláštní žvásty, které zvednou obočí nejednomu myslícímu svědkovi jejich bezmyšlenkovitých výplodů. Často jsem si říkal, co to má vůbec za význam, a až poté mi většinou došlo, že to měla být snaha o vtip. Například v jedné scéně v kanceláři, kdy si Mitsamura pochvaluje chuť krajních částí bonbónů, přijde Raymond z toalety a s patřičnou grácií okomentuje konzistenci své stolice. Takto napsané to možná přijde jako dostatečně vtipné, ovšem v samotném komiksu to je těžko pochopitelné.

Zrovna Raymond a Mitsamura jsou takovou chtěnou zásobou rádoby vtípků a narážek. Vzhledem k příšerným dialogům a monologům se z postav stávají opravdu nevyrovnané osobnosti.Naštěstí s výjimkou samotné Kjóko a Gena. Třešničkou na dortu, nebo spíše posledním hřebíčkem do rakve je Šóiči, který si na začátku stěžuje, že nevystudoval vysokou školu, aby všem teď vařil kafe, a o několik stran čile a s radostí připravuje všem čaj a nějaké to občerstvení. Nutno ještě dodat k rozhovorům, že jsou přeloženy do češtiny, na svou prachmizernou kvalitu, velice dobře a zkušeně, a možná že jen překladatel zachraňuje mangu od úplného zatracení.

Vizuální dojem

V jednom aspektu však Případy Kjóko Karakumy vyloženě excelují – v obrazové podobě. Kreslíř Júsuke Kozaki je opravdu kádr. Postavy jsou skvěle vykresleny do nejmenších detailů, dokonale vyjadřují emoce, přestože dějově jsou mimo, ale tato výtka směřuje ke scénáristovi a jeho nevyvážení děje. Nadmíru se povedly i nejrůznější atmosférické exteriéry města, Kozaki si dal na nich a na pracích s úhlem pohledu skutečně záležet a je to vidět. Kjóko se rozhodně řadí mezi nejhezčí mangy (a hrdinky) v českém překladu na našem trhu.

Ve výsledku tedy dochází k zvláštnímu paradoxu, kdy máme naprosto úžasnou vizuální podobu a oproti tomu plytký a nepovedený obsah. Obě dvě složky jsou důležité, a zanedbání jakékoliv z nich posouvají komiks do šedého průměru. Tak nedopadl bohužel i tento kousek. V závěru knihy se však přeci jenom začíná blýskat na lepší – hlavně zajímavější – časy. Nemá to sice už sílu napravit celou reputaci prvního dílu, ale výhledově, do pokračování, tu nějaká naděje rozhodně je. Stejně jako pro Kjóko Karakumu samotnou.

Originální název: Karasuma Kyouko No Jikenbo – volume 1
Český název: Případy Kjóko Karakumy 1
Scénář: Ódži Hiroi
Kresba: Júsuke Kozaki
Překlad: Petr Klička
Počet stran: 200
Vydal: Zoner Press, Praha 2010
Doporučená cena: 175 Kč
Hodnocení: ** (40%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Manga Případy Kjóko Karasumy 1. Svěží šestnáctka s velkou zbraní