„Ledoví obři,“ prohlásil Nijel zděšeným šeptem.
„Mluv nahlas,“ požádal ho Creosot.
„Ledoví obři,“ vykřikl na něj Nijel trochu popuzeně. „Bohové je drželi v zajetí, víte. Někde na Středu. Až nastane konec světa, obři se osvobodí, vyjedou do světa na strašlivých ledovcích, získají nazpět vládu, zadusí pod svýma nohama plamen civilizace a svět bude nakonec ležet nahý a zmrzlý v děsivě mrazivé záři hvězd. Nakonec zmrzne sám čas. Nebo tak nějak podobně.“
– Terry Pratchett: Magický prazdroj
Podle severské mytologie byla na počátku Velká prázdnota. Za jejím severním okrajem ležela Niflheim, země chladu, temnoty a mlhy, a za jižním okrajem Múspellsheim, země ohně, žáru a světla. Ve středu Niflheimu tryskal pramen a z něj vytékalo dvanáct řek, které ústily do Velké prázdnoty. Zde řeky zamrzaly v led a propast se tak postupně naplňovala. Z Múspellsheimu vál horký vítr a vylétaly jiskry a dopadaly na led, ze kterého se tak zrodila prabytost, obr Ymi.
Když obr usnul, potil se a pod levou paží mu vyrostli muž a žena. Jedna obrova noha se třela o druhou a zplodily spolu syna. Z těchto potomků pocházejí všichni další obři.
Led dále tál a z krůpějí vody se zrodila bezrohá kráva Audhumla. Svým mlékem živila obra Ymiho. Sama olizovala slané ledovce, až se z jednoho z nich zrodil praotec bohů Búri. Sám ze sebe splodil syna a ten si vzal za ženu obryni Bestlu. Ta mu porodila Ódina, Viliho a Véu, první bohy z rodu Ásů.
Mladí bozi byli silní a chytří. Chtěli si vybudovat vlastní zemi, ale svět obrů jim v tom bránil. Obři z jinovatky zahrnovali prostor ledovými krami a praobr Ymi mohutněl a svým tělem zavaloval stále víc místa. Proto bohové Ymiho zabili. Z jeho krve vznikla velká potopa, ve které se všichni ostatní obři z jinovatky utopili. Jen jeden pár přežil a z nich pak vzniklo celé další pokolení obrů, které bohy nenávidělo.
Při Ragnaröku, poslední bitvě mocností dobra a zla, se obři přidají na stranu nepřátel lidstva a bohů. Všichni pak v poslední válce zahynou.
