Ozvala se píseň, která se odrážela od útesu k útesu, zvedala se do skrytých horských údolí a strhávala malé laviny. Vinula se tajnými tunely pod ledovci, a když se násobila mezi ledovými stěnami, ztrácela její slova smysl.
Kdybyste chtěli opravdu zjistit, o čem píseň zpívá, museli byste se vydat na dlouhou cestu z vysokých hor dolů, k dohasínajícímu ohni u bludného kamene, kde se zvukové uzly, flažolety i ozvěny soustřeďovaly kolem malé paní středního věku, která mávala nad hlavou prázdnou lahví. „…a kdejakou šnečí dámu, stačí chytit v domě samu, zato paní ježková…“
– Terry Pratchett: Magický prazdroj
Různé formy Ježčí písně jsou známy po celém (i našem) světě. Stačí, aby někdo vytáhl housle a začal hudlat „čiže sů, čižééééé“ a rozverná nálada se dostaví. Na Zeměploše, obzvlášť v oblasti hor Beraní hlavy je specialistkou na Ježčí píseň Stařenka Oggová, která svůj již tak zvrhlý zpěv doprovází ještě hrou na banjo.
Čtenáři Úžasné Zemělochy posílali Terrymu Pratchettovi své vlastní výtvory. Verze, na níž se autor částečně podílel, má sedmnáct slok a je to jedna z nejsprostších písní, jaké kdy kdo složil. Poprvé zazněla v amatérském představení Soudných sester Stephena Briggse.
V Česku jsme ji mohli slyšet na prknech Divadla v Dlouhé, jak v Soudných sestrách, tak v Maškarádě. Může nás jen mrzet, že neprošla verze zpracovaná Janem Kantůrkem. Vedení divadla se nelíbilo, že by na představení mohli pouze diváci starší osmnácti let. K slyšení je tedy v Dlouhé soft verze, k níž napsal text Miroslav Hanuš a hudbu složil Jan Vondráček.
Text písně naleznete v článku Zeměplošské písně na stránkách Discworld.cz.
