Připravili jsme pro vás k porovnání některé části Shakespearova Macbetha (v překladu E. A. Saudka) a Soudných sester (v překladu Jana Kantůrka).
„Něco se blíží,“ prohlásila Bábi.
„Poznáte to podle toho, že vás svrbí palce?“ zeptala se dychtivě Magráta.– Terry Pratchett: Soudné sestry
Macbeth, Akt 4, Scéna 1:
Druhá čarodějnice: Už mi chutí v palci cuká: Něco nekalého ťuká. Zámku, povol, vstoupit dovol!
Vystoupí Macbeth
Macbeth: Tak co, vy černotajné půlnočnice, co provádíte?
„Ne! Já jsem to neudělal. Tak to nebylo. Nikdo nemůže říct, že to bylo právě takhle! Nebyli jste tam!“ Rozhlédl se po tvářích, které se k němu obracely ze všech stran, a vpotácel se mezi diváky..
„Já taky ne,“ zachichotal se najednou. „Já jsem totiž v té době spal, víte? Dobře si to pamatuju. Na přehozu mé postele byla krev, na podlaze byla krev a já ji nemohl umýt z rukou, ale to není předmětem vyšetřování. Nedovolím mluvit o věcech, které jsou záležitostí celonárodní bezpečnosti. Byl to jen sen, a až se zítra probudím, bude zase živý. A zítra se to nestane, protože k tomu nedošlo. A zítra můžete říct, že jsem o tom nevěděl. Jaký hluk dělalo jeho padající tělo! Byl by probudil i mrtvé… a kdo by si pomyslel, kolik má v sobě krve?“ V té chvíli už vylezl na jeviště a vesele se ušklíbl na shromážděné postavy.– Terry Pratchett: Soudné sestry
Macbeth, Akt 5, Scéna 1:
Lady Macbethová (v náměsíčném stavu): Pusť, prokletá skvrno, pusť, povídám! Jedna, dvě – je tedy čas to vykonat. V pekle je černo! Styďte se, choti, styďte se! Jste voják a máte strach? Co bychom se starali, kdo se to doví, když na nás přece nikdo nemůže, aby nás pohnal k odpovědnosti? Ale stejně, kdo by si to byl pomyslil, že ten stařec má v sobě tolik krve?
„.. .v kruhu květu říše tvé,
jenž v duchu týmž tě zdraví pozdravením
a nyní se mnou provolá je nahlas:
Zdar, lancreský králi!“!
(Všeobecné veselí, zpěvy atp. Déšť růžových lístků. Zvonění zvonů. Z nebe sestupují bohové, ze země se noří démoni, práce s točnou!) Konec.– Terry Pratchett: Soudné sestry
Macbeth, Akt 5, Scéna 7:
Makduff: Zdar, králi! Neboť jsi jím. Hleď, kde trčí
ta tyranova kletá leb! Jsme volni!
Vidím tě v kruhu květu říše tvé,
jenž v duchu týmž tě zdraví pozdravením
a nyní se mnou provolá je nahlas:
Zdar, skotský králi!
