Připravili jsme pro vás k porovnání některé části Shakespearova Macbetha (v překladu E. A. Saudka) a Soudných sester (v překladu Jana Kantůrka).
Oheň osvětloval tři nahrbené postavy. Do bublání kole zaskřípal tajemný hlas: „Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?“
Zavládlo ticho.
Po chvíli se ozval jiný hlas, který pojal roli mnohem civilněji: „No, mně by se to docela hodilo příští úterý.“
– Terry Pratchett: Soudné sestry
Macbeth, Akt 1, Scéna 1 (první vyslovená věta tohoto dramatu):
„Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?“
„Je tohle dýka, co tu vidím tanout, a jílcem ke mně?“ zamumlal.
„Ehm. Ne, můj pane. To je jenom kapesník, jak vidíte. Myslím, že kdybyste byl tak laskav a pořádně se podíval, jistě byste poznal ten rozdíl. Kapesník zdaleka není tak ostrý.“
– Terry Pratchett: Soudné sestry
Macbeth, Akt 2, Scéna 1:
Je tohle dýka, co tu vidím tanout,
a jilcem ke mně? Sevřu si tě, tak!
Nemám tě, třebaže tě vidím stále.
Zlověstná vidino, což hmatatelná
nejsi, jak viditelná? Nebo jsi
jen dýka smyšlená, jen klam a mam,
zrozený z tísně horečného mozku?
Pořád tě vidím skutečnou jak tuhle,
co tasím teď.
„Venku někdo tluče,“ prohlásil otráveně.
„Kmotře, co by tam tloukl?“ zeptal se šašek.
„Tluče na bráně, idiote!“
Šašek na něj vrhl starostlivý pohled. „Na bráně? A jak na ni vylezl?“ dodal podezřívavě. „Věřímť, že to není nějaký druh učení Zen, že ne?“– Terry Pratchett: Soudné sestry
Macbeth, Akt 2, Scéna 2:
Slyš! Někdo buší
na jižní bránu. Pojďme do ložnice!
Tam trocha vody smyje s nás ten čin.
Jak je to snadné! To jen odhodlanost
ti zrovna neslouží.
