2 fotky 
Diethylamid kyseliny lysergové, nebo-li LSD, je nejen velmi silným halucinogenem, ale také látkou, která je obklopena mnoha mýty a pověrami. Pro některé symbol svobody, poznání sebe sama a osvícení, z jiného pohledu démon matoucí smysly a uzavírající lidské bytosti do svěracích kazajek neexistující reality. Oba názory jsou pravdivé, ale podívejme se na to z jiné stránky. Zahoďme zaujatost, naslouchejme vědě.
LSD jako látka
LSD je polysyntetická heterocyklická sloučenina připravená z námelových alkaloidů. Jedná se o velmi silně toxickou látku, která nabývá účinnosti již v aplikaci několika desítek mikrogramů. U LSD byla zpozorována pouze psychická závislost, fyzická závislost nebyla nikdy zjištěna a vědecky potvrzena, stejně tak jako úmrtí zapříčiněné užitím látky. Nebezpečí látky spočívá v prožívání velmi silných halucinací s rizikem neuvědomění si pravé reality.
Využití v lékařství a armádě
K objevení LSD došlo roku 1938 švýcarským chemikem Albertem Hoffmanem v Basilejské laboratoři firmy Sandoz, kde studoval vlastnosti námelových alkaloidů. Čistě náhodou bylo zjištěno, že dvacátý pátý diethylamid kyseliny lysergové je silně toxický a halucinogenní. V roce 1943 se látka začala testovat pro budoucí terapeutické a vojenské využití.
Kyselina jako lék
Terapeutické využití LSD bylo velmi účinné a výsledky byly pozitivní. Jednalo se o využití relativně velmi malých dávek. Terapeutické sezení bylo vedeno pod odborným dohledem psychoterapeuta a při aplikaci látky byla vyléčena schizofrenie, paranoia, depersonalizace, zároveň docházelo ke zvýšení sebevědomí pacientů, bylo možno vyléčit i frigiditu. To vše bez trvalých následků. Nadšení z pozitivních výsledků zapříčinilo, že začala být zkoumána hranice jeho využití, začaly se aplikovat velmi vysoké psychedelické dávky. Toto dávkování vedlo k opačnému efektu – nástupu schizofrenie, depersonalizace a paranoidním stavům různé intenzity. Nevýhoda LSD spočívala v individuálním účinku na jednotlivce. Některým pacientům výrazně pomohla, jiným uškodila.
Zdroj: Jakub Závodský, Topzine.cz
Reakce po požití
Účinky LSD přicházejí v rozmezí několika desítek minut až jedné hodiny po požití. Vrcholí po třetí hodině a mají šesti až osmi hodinové trvání. Typické jsou změny zrakového vnímání v ostřejších, jasnějších barvách. Obrysy předmětů jsou výraznější, myšlení bývá urychleno, odhad času a vzdálenosti je narušen. Vědomí, paměť a orientace v prostoru jsou nepozměněny. Typické je velmi silné vnímání emocí, od euforie a blaženého pocitu štěstí až po depresivní sebevražedné myšlenky, které se mohou rychle střídat – v tom spočívá velké nebezpečí užití této látky. Zaznamenána byla depersonalizace po dlouhodobém nebo často opakovaném aplikování.
Éra hippies
V 70. letech se LSD rozšířilo mimo terapeutické místnosti a začalo se masově zneužívat mezi intelektuály, smetánkou a hippies. Toto neodborné zneužívání mělo vážné následky a vlivem protidrogových nálad americké politiky byl výzkum a výroba zastavena. V roce 2003 Švýcarsko po více než 30 letech, k příležitosti výročí Alberta Hoffmana, povolilo další vědecké a lékařské zkoumání LSD.
Dobrý sluha, zlý pán
Každá látka je jedem, záleží na množství. Tuto definici vyslovil již ve středověku Paracelsus, lékař, který je dnes považován za zakladatele moderní evropské medicíny. LSD je drogou, která dokáže silně nabourat lidskou psychiku. Přesto existuje možnost, kdy by se tato látka mohla stát pro určitou skupinu lidí účinným lékem v psychoterapii. To ovšem vyžaduje roky zkoumání a testování, ostatně, jako každá jiná látka, která má potenciál být pro člověka užitečnou.
