6 fotek 
Navracíme se zpět do nejzápadnějších koutů starého kontinentu, do Lisabonu. Tam, kde jsme minule objevili počátky založení opředené legendami o Odyseovi, zhlédli starobylá maurská a středověká ležení a stali se svědky prvních odvážných pokusů o dobytí Evropě neznámého světa, se v dnešním díle podíváme do Lisabonu klasicistního a dopřejeme si trochu nevázané noční zábavy.
Náměstí Rossio, Foto: Martin Falc, Topzine.cz
Osvícenské vzkříšení Lisabonu
Posouváme-li se v historii dále, tak i v Lisabonu se zpět z Belému dostáváme na náměstí Praça do Comércio, jemuž vládne jezdecká socha osvícenského panovníka Josefa I. V roce 1755 došlo v jihozápadní Evropě k silnému zemětřesení, které téměř vymazalo Lisabon z povrchu zemského, navíc propukl silný požár a město v závěru smetla vlna tsunami. Jen díky zlatu z Brazílie a iniciativě panovníkova rádce Markýze Pombala se město podařilo znovu vybudovat.
Z Praça do Comércio projdeme symbolickou bránou do města, Vítězným obloukem (Arco da Victória) a ocitáme se na širokých ulicích čtvrti Baixa. Míříme-li do centra, můžeme po levé straně zhlédnout starobylý výtah Elevador de Santa Justa navržen na počátku 20. století Eiffelovým následovníkem Raulem Mésnierem du Ponsard.
Parque do Eduardo VII, Foto: Martin Falc, Topzine.cz
Popíjení v dekadentním stylu
Pokračujeme-li stále vpřed, ocitneme se na náměstí Rossio, jemuž vévodí socha Pedra IV. v pozadí s národním divadlem z roku 1846 Teatro Nacional de Dona Maria II., po pravé straně můžeme projít uličkou kolem známé cukrárny Casa Suiça a zhlédnout náměstí Praça da Figueira. Poblíž divadla ochutnáme pálenku zvanou Ginja či Ginjinha, jenž nám bude chutí připomínat naši višňovou griotku.
V zapadlé ulici Rua das Portas de Santo Antão nalezneme restauraci Casa do Alentejo, díky jejíž atmosféře se rázem ocitneme o sto let zpět. Interiér je sice zčásti v dost žalostném stavu, ale i tak nás tento podnik vtáhne do svého dekadentního světa.
Dostaneme se zpět na rozlehlou třídu Avenida da Liberdade, kterou můžeme stoupat až k velkolepé soše osvícenské šedé eminence Markýze Pombala. V pozadí se již zvedá jako na dlani park Parque do Eduardo VII.
Assembleia da República, sídlo portugalského parlamentu, Foto: Martin Falc, Topzine.cz
Stmívání a noc u vod Atlantiku
Po setmění Lisabon ožívá a my můžeme rozjímat na některé z vyhlídek – Miradouro da Senhora do Monte či velmi oblíbená Miradouro de São Pedro de Alcântara, nad krásou osvíceného města při večeři. Je téměř povinností ochutnat portugalské rybí speciality, například tresku nazývanou bacalhau, jež údajně umí Portugalci připravit na tisíc způsobů, či u sklenky vynikajícího portugalského vína. Zdůrazňuji vína, jelikož pivo zde doopravdy pozbývá kvality.
Zastavit bychom se také měli ve čtvrti Chiado a navštívit nejtypičtější portugalskou kavárnu nazvanou paradoxně A Brasileira (Brazilka), u níž se můžeme vyfotit se sochou Fernanda Pessoy, největšího portugalského básníka.
Noční život zde nicméně začíná na naše poměry dost pozdě. Nečekejte, že se bary a ulice zaplní před půlnocí. Nejrušnějším místem se v noci stává Bairro Alto, kam se chodí bavit zejména studenti a mladí lidé za všudypřítomného zápachu marihuany. Pokud máme výdrž, po třetí hodině se vše přesouvá do Cais do Sodré, kde je velká škála zapadlých barů a menších klubů. Jste-li příznivci diskoték a velkých klubů, můžeme jako alternativu zvážit cestu do Alcântary, kde na místě nazvaném Docas nalezne každý noční tvor to své.
Pohled na večerní Lisabon, Zdroj: Archiv Turismo de Lisboa
Jak ovšem tam…
Lisabon nabízí mnoho za velmi málo pro každého. Nejdražší položkou tak zůstává doprava. Lze nicméně nalézt levné letenky s nízkonákladovými společnostmi s přestupy v Miláně či Londýně.
Při návštěvě Lisabonu se vyplatí zůstat o den či dva déle a navštívit přilehlou Sintru, místo opředené tajemstvím a vzbouzející v nás pocit příjemného neklidu. To snad budeme moci navštívit někdy příště…
Čtěte také: Lisabon: město, odkud Evropa poznala svět
