Letní filmová škola v Uherském Hradišti: Jaké byly první letošní dny?

Atmosféra na Letní filmové škole!Speciál! Letní filmová škola v Uherském Hradišti je konečně tady! Týden nabitý filmy na které, na rozdíl od jiných filmových festivalů, není problém se dostat, debaty s tvůrci, herci, koncerty, přednášky, divadla, workshopy, příjemní a ochotní lidé a největší langoše, jaké jsem kdy viděla.

Atmosféra na Letní filmové škole
Zdroj: Marek Malúšek, lfs.cz

Pokud chcete navštívit Letní filmovou školu, můžete si vybrat z jednodenní, třídenní, šestidenní nebo desetidenní akreditace. Letos jsem na Letní filmové škole podruhé a narozdíl od loňska, kdy bylo smutné se vracet už po třech dnech domů, jsem se rozhodla, že budu na festivalu po celou dobu konání. Přijela jsem v pátek večer, původně jsem plánovala, že navštívím letní kino, kde se promítal film Amores Perros v rámci sekce Nový latinsko-americký film, který ráda znovu uvidím.

Nekromantik po půlnoci

Počasí mě však donutilo navštívit půlnoční projekci filmu Nekromantik – nechvalně známý, šokující a odpudivě explicitní snímek o lásce ke tlející mrtvole, který se promítal v sekci Půlnoční delikatesy ve spolupráci s festivalem Otrlého diváka. Půlnoční filmy mají vždy jedinečnou atmosféru, která ani teď nechyběla, ale vzhledem k tomu, že Nekromantik byl opravdu nechutný (převyšoval moje očekávání) a přišel mi zbytečně natahovaný, rozhodla jsem se, že dám raději přednost alkoholu.

Film Nekromantik - sekce Půlnoční filmy
Nekromantik, Zdroj: movies.popcrunch.com

Druhý den jsem navštívila čtyři filmy z různých sekcí (Nový latinsko-americký film, Divoká devadesátá, Visegrádský horizont a Film noir). Radši jsem zvolila filmy, které se nebudou reprízovat, abych o nic nepřišla. Ze sekce Film noir jsem viděla Bílý žár a  ze sekce Nový latinsko-americký film Svět jeřábů . Nejvíce jsem byla ale zvědavá na polský film Červená a bílá (Visegrádský horizont) a jako kuriozitu jsem zvolila nechvalně proslulou Kanárskou spojku (Divoká devadesátá).

Na polském filmu Červená a bílá mě zaujala hlavně anotace k filmu: narkotická jízda dresaře Silného. Byla jsem hlavně zvědavá, kdo nebo co je ten dresař. (Dresař proto, že hlavní hrdina často nosil dres.) Film měl spád, byla to opravdu jízda, skoro jsem z plátna nespustila oči, ale chyběla mi logická návaznost některých scén a teď si uvědomuji, že si nejsem jistá, o čem to vlastně bylo. Nicméně film jistě ocení znalci knižní předlohy…

“V tomto filmu je všechno.”

Kanárská spojka, která svého času dostala Plyšového lva, cenu za nejhorší film roku, byla podle očekávání neuvěřitelně chaotická a přeplácaná a opravdu, jak pravil slogan k filmu:  Proč chodit na jiné filmy, když v tomhle je všechno. V tomto filmu bylo opravdu všechno, takže mi bohatě stačilo být v kině jen na půlku filmu. Pobavila mě reakce některých diváků, kteří také odcházeli ze sálu dříve a nezávisle na sobě tvrdili, že kdyby to trvalo alespoň hodinu, tak možná…

Tři přání

Neděle byla, co se výběru filmů týče, úspěšnější. Po letech jsem znovu viděla satirickou komedii Tři přání slovenského režiséra Jána Kadára, kterou moc doporučuji. Myslím si ale, že nejlepší filmy jsou zatím přede mnou (zatím jsem neviděla žádný islandský film) a těším se na ně. Pokud máte volný týden, neváhejte Uherské Hradiště navštívit. Je to, jak říká slogan festivalu, filmový ráj, i když zatím bohužel pořád prší…

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Markéta Davidová
Markéta se narodila v červnu roku 1984. Vystudovala sociální práci na ETF UK a nyní v sociální oblasti pracuje. O filmy se zajímá většinu svého života, takže ve svém volném čase ráda přispívá zejména do rubrik Filmové novinky a Filmové festivaly.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*