Letní filmová škola 2013. Řešila se cenzura v Hollywoodu a České století

lfs-plakat-orez

Letní filmová škola neznamená jen přísun řady kvalitních filmů, ale jak již název napovídá, nabízí i náplň lektorskou. Něco nového o kinematografii se tedy mohou dozvědět, jak filmoví nadšenci, tak i studenti filmových škol anebo i zvídavá široká veřejnost. A čím novým tedy obohatili návštěvníky letošní lektoři?

Foto: S. Schulzová
Jako nejznámější snímek, promítaný po roce 1946, zmínila Schulzová Mlýny smrti. Zdroj: lfs.cz

„Bylo to poměrně zábavné období,” vyjádřila své dojmy Iva Hejlíčková k době v úvodu snímku Křivdila mu a myslela tím dobu, jež uplynula od nástupu zvukového filmu po nástup tzv. Haysova kodexu. Na vrcholu slávy tehdy zaujímala své místo hvězda vaudevilleu Mae Westova, jež vynikala sexappealem po tělesné i verbální stránce.

„Westová v roce 1926 napsala hru Sex a byla odsouzena na deset dní do vězení za podvracení morálky mládeže. Ale měla neustále vyprodáno, čímž přitáhla zájem k filmu, na který právě dolehla hospodářská krize,” líčí Hejlíčková život blond herečky ke slávě.

Dokument České století

V pondělí v podvečer představili Robert Sedláček, Pavel Kosatík a Martin Finger (představitel prezidenta Beneše) tři epizody z doposud nedodělané televizní řady České století. Jako první nastoupil díl Den po Mnichovu, jenž byl následně zastřešen diskusí, na které vyvstal i dotaz ohledně zastoupení role Emanuela Moravce Danielem Landou. „Ne každý máme v životě stejnou míru běsů, ne každý řešíme stejné věci. Landa jich má dost, Moravec je měl taky. Pro mě to funguje,” reagoval Kosatík.

Po skončení promítání filmu Návrat ztraceného syna se režisér Jan Kačer zasněně vyslovil o zlatých 60. letech: „Vytvářeli jsme si svět, který byl krásnější než ten dnešní.” Kačer společně se čtyřmi tituly, jež si sám zvolil do programu LFŠ, zastupuje sekci Legendy Činoherního klubu. Za režie Evalda Schorma si zahrál roli mladého inženýra, jenž se utápí v existenciální krizi. „Do filmu jsme tehdy přenášeli své osobní příběhy,” prozrazuje všestranný tvůrce.

Foto: Thomas Inge
Thomas Inge nás loni seznámil s Písní Jihu. Zdroj: lfs.cz

Ne všechny filmy mají v zádech delegaci, ale všechny jsou poctěny patřičným uvedením. Po skončení dramatického snímku V řetězech, přišla na řadu přednáška profesora Thomase Ingeho. „Craig Brewer tímto filmem převrátil veškerá očekávání související se zobrazováním jižanské kultury,” popisuje Inge.

„Hledali jsme hosta, který by přijel zvenčí a trochu osvěžil náš pohled na věc,” pronesl dramaturg Aleš Říman na začátku přednášky nacistické sekce a následně předal slovo přednášející Sonje Schulzové.

Přednášku, Byli všichni oběťmi? Populární narativy v současných filmech o třetí říši, naplnila v úvodu její slova: „První snímky, které se po válce v Německu objevily, byly záběry spojenců ukazující právě osvobozené koncentrační tábory.” V zemi poražených našlapovala tvorba po špičkách: „Účasti na masových vraždách se připisovaly vyloženě zlým postavám.”

Lekci filmu při odpoledni započalo promítání krátkého snímku od Dušana Hanáka, režiséra a scenáristy, z roku 1966 Přijel k nám Old Shatterhand. Za potlesku se poté již pětasedmdesátiletý Hanák dostavil na pódium, kde povídal o své tvorbě. Jedna z otázek směřovala k hudbě vyskytující se v jeho snímcích. „Jsem velký fanoušek hudby moderní i klasické. Myslím, že za to může moje maminka. Když mě čekala, chodila hojně na opery i operety a mně se to asi dostalo pod kůži,” dodal s úsměvem režisér.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Maryana Savchyn
Autorka je redaktorkou rubriky Film na magazínu TOPZINE.cz. Vystudovala bakaláře na Fakultě podnikohospodářské na VŠE a nyní pokračuje v magisterském studiu. Mezi její záliby patří četba a sbírání animovaných filmů.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*