Lensha rozehřála pražský XT3

Včera, 16. září vystoupila v pražském klubu XT3 říčanská zpěvačka Lensha se svou kapelou. Začátek koncertu byl původně naplánován na osmou hodinu, z technických důvodů ale účinkující přišli na pódium až kolem deváté a své zpoždění vynahradili publiku kvalitní hudbou.

Do XT3ky jsem dorazila krátce před osmou téměř se zavřenýma očima. Po nedostačujících dvou hodinách spánku jsem si nebyla jistá, zda vůbec vydržím vzhůru až do konce. Jestli teď hned nezačnou hrát, asi si ustelu přímo tady na baru, říkala jsem si. Nakonec začali pozdě, ale přece a já chtě nechtě musela uznat, že se moje čekání vyplatilo.

: Zdroj: Archiv Lenshy

Úplně mě mrazí v zádech, když se snažím přesně si vybavit své pocity z toho večera. Vystoupení začalo hezky akusticky a já jen přemýšlela, zda ten kytarista spadl z nebe, když umí tak výtečně hrát. To jsem ale ještě netušila, co přijde dál. K hudebním nástrojům se polehoučku přidávala Lensha. Jak jsem uslyšela její zpěv, mé oči se okamžitě doširoka otevřely a dolní čelist spadla snad až ke kolenům. To snad ani není možné, že někdo může mít TAKOVÝ hlas! Ale byla to pravda. Jeho barvu bych přirovnala k bordó; je teplá, někomu se může zdát tmavá, ale dokáže být také jemná a velmi příjemná.

A to, co se svým hlasem dělá? Mohu-li opět přirovnání, lze si představit cirkusového artistu na laně. Na jednu stranu to vypadá hladce a jednoduše, až si člověk říká, že by dokázal totéž. Jakmile se o to ale pokusí, rozplácne se na zem jak široký, tak dlouhý.

Místy vychlastaný hlas, místy zas nebesky hebký, nesmírný rozsah, výteční muzikanti. O Lenshe a její skupině mohu hovořit opravdu jen v superlativech. Je škoda, že ji zná jen málo vyvolených, má přitom potenciál dotáhnout to hodně daleko a ještě dál. Zřejmé je, že tito lidé se v muzice narodili, v muzice vyrostli a nadále v ní žijí. A to je skvělé! Člověka to naplní obrovským optimizmem.

: Zleva: Mirek Šolc, Lensha, Milan Janeček, Zdroj: Archiv Lenshy

Talentovaná zpěvačka potěšila všechny přítomné jak českými, tak i anglickými songy, z nichž se dalo jen těžko rozpoznat, k jaké národnosti vlastně skutečně patří. Z českých skladeb nemohu nezmínit překrásnou Možná, při níž mě napadlo, že je možná anděl.

Na závěr vystoupení došlo k tradičnímu seznámení se s kapelou. Michal Daněk za bicími, na kytaru se předvedl Mirek Šolc a jeho společníka představoval neuvěřitelně nadaný Ondra Pátek. Na jevišti se ukázala i hostující blonďatá Martina, jež měla v režii klávesy. Tyto všechny Lensha představila. Na baskytaristu Milana Janečka ale nedopatřením zapomněla. „Milan je totiž taková hvězda, že není vůbec potřeba ho představovat, chápeš?“ smála se po koncertě, když na toto téma přišla řeč.

Stálo to za to, jsem ráda, že jsem překonala spánek a vypravila se na Žižkov. Až příště budou hrát, všem milovníkům dobré hudby doporučuji totéž!