4 fotky 
Novináři by neměli používat slovo nepopsatelný. Vypadá to jako takový trik, jímž se kolem něčeho vytvoří oblak tajemna, aniž by si člověk musel dát tu práci s tím, aby našel vhodná slova. A přestože vystoupení Tanyi Tagaq rozhodně je třeba zažít na vlastní kůži a slova jsou na něj krátká, nevzdám se.
Tanya Tagaq, Zdroj: tanyatagaq.com
Ledový začátek a vřelé přivítání
Před začátkem koncertu byla v Akropoli až nezvyklá tma, sotva se dalo rozeznat, kolik mikrofonů a jaké nástroje jsou na jevišti. Zvláštní atmosféra byla v sále cítit už několik minut před začátkem. Podpořil ji i krátký film Tungijuq, který se na plátně za jevištěm začal odvíjet chvíli po osmé. Prolínala se v něm arktická příroda s až snovými vizemi a doprovázela ho hudba, jež přecházela od tichu k neklidu, chvílemi působila skoro až drásavě.
Po něm už nastoupila na pódium Tanya Tagaq a představila své dva kolegy. Jean Martin ji doprovázel na bubny a počítač a Jesse Zulot na housle a these pedal things, tedy tyto pedálovité věci. „Já těmhle technickým záležitostem vůbec nerozumím,“ připustila Tanya, „já jsem tady od zpívání.“ Nejdříve bylo sice třeba překonat pár provozních problémů, ale jak rány z mikrofonu, tak znovu znějící hudba k předfilmu nijak nenarušila dobrou náladu, kterou Tanya šířila svým nadšeným úsměvem.
Tradiční hrdelní zpěv kanadských Inuitek
Tanya nejprve vysvětlila divákům, že pochází z části Kanady nacházející se poměrně blízko severnímu magnetickému pólu a že to, co na svých koncertech předvádí, je vlastně tradiční ženský zpěv oblasti, ve které vyrostla. Ti diváci, kteří už zažili Tanyina dřívější česká vystoupení, ať už v Ostravě nebo v Praze, samozřejmě věděli, co je čeká. Přesto je ale každý koncert vlastně znovu cestou do neznáma.
Tanya Tagaq, Zdroj: tanyatagaq.com
To, co Tanya Tagaq na pódiu zpívá, nejsou písně, vlastně ani skladby. Její hrdelní zpěv vlastně taky není zpěv v tom smyslu slova, v jakém jej známe. Jsou to emoce přímo přetavené do zvuků, někdy jsou to výkřiky a jekot, někdy vzdechy, jindy připomínají spíš vytí vlka. Ze spojení tohoto hlasového projevu s bubny, umělými zvuky a houslemi vzniká směsice, která nejvíce připomíná ledovou severskou krajinu, kde může člověk slyšet, co mu Země říká.
Hudba vycházející z nejhlubšího místa duše
Tanya sama přiznala, že když začne, nemůže vlastně ovládat, co se stane. Někdy tak od radosti přechází při zpěvu až do rozčilení, strachu nebo bolesti. Doslova se rozdává – vše, co je v tu chvíli v ní, se při koncertě dostává ven, nachází si to svou zvukovou podobu.
Tomu napomáhá i styl obou doprovodných hráčů. Bubny i housle jakoby komunikovaly s Tanyou, odpovídaly jí. Nejlépe to bylo slyšet při přídavku. Bicí se nedrží jednoduchého rytmu, znějí spíš jako tlukot srdce zmítaného různými pocity. Jesse Zulot své housle taky používá jako velice tvárný nástroj, přechází od hlubších k vysokým až pisklavým tónům, drhne smyčcem po strunách nahoru a dolů, dokonce jím klepe na spodní stranu houslí.
Skvělá souhra s publikem
Zhruba po půlhodině skončila první skladba. Tanya, která při zpěvu měla většinou zavřené oči a tančila, dupala bosýma nohama nebo si klekala, v pauzách promlouvala k publiku a snažila se, aby byl kontakt s ním opravdu co nejbližší. Vysvětlovala, že přestože nám její hudba může znít cize, to, co je uvnitř nás, je stejné u všech.
Tanya Tagaq, Zdroj: tanyatagaq.com
Druhá skladba skončila kolem deváté a hudebníci po několika poklonách a Tanyiných opravdu pohnutých dících opustili jeviště. Ale potlesk byl takový, že se přídavku vyhnout nemohli. Tanya se vrátila na pódium a po chvíli ji následoval i Jesse a Jean. „Já jsem je před českým publikem varovala. Normálně vypadáte klidně, ale umíte pařit jako nikdo jiný.“ Poté se Tanya dotázala publika, jak se česky řekne fox – liška. Vysvětlila, že poslední píseň bude právě o lišce, a řekla, že speciálně pro české publikum v ní od teď bude zpívat slovo liška.
Už tak nadšené publikum bylo při liščím přídavku opravdu na stejné vlně jako zpěvačka, poprvé jsem na tvářích, které většinu koncertu vyzařovaly spíš úžas, zaznamenala i opravdové úsměvy.
Před půl desátou se trio naposledy rozloučilo a tento pozoruhodný koncert skončil. Tanya Tagaq v České Republice jistě nebyla naposled. Každý, kdo má rád opravdovou hudbu, by na její koncert měl zajít. Jeho účinek je totiž skutečně nepopsatelný.
