4 fotky 
Pražská nu-jazzová skupina Lanugo se 24. března ve 22 hodin chopila svých nástrojů a mikrofonů a předvedla Jazz Docku, jak mají vypadat tamní koncerty. Publikum jejich talent a nadšení obdarovalo neutuchajícím potleskem.
Lanugo v pražském Jazz Docku, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Skupina Lanugo se sešla na jevišti ve svém tradičním obsazení – Markéta Foukalová (zpěv), Viliam Béreš (klavír), Miroslav Hloucal (trumpeta, křídlovka, sampler), Mirek Šmilauer (kytara), Martin Kopřiva (bicí) a Rastislav Uhrík (kontrabas, baskytara). Vystoupení však již tak tradiční nebylo. Snad ještě nikdy publikum nepokyvovalo tak často hlavou na znamení uznání jako onen večer.
Lanugo za sebou mají zimní soustředění, které jim očividně velmi prospělo. Hudba přirozeně plynula bez větších zádrhelů, všechno šlapalo. Muzikanti si byli jistí sami sebou i ostatními – nehledali se, věděli přesně, co dělá ten druhý a co udělá za chvíli ten třetí. Výsledkem byl koncert, na který se nezapomíná.
Lanugo skládají písně s nadpozemskou lehkostí
Na úvod jednoduše musela zaznít Frozen Hour. Tato skladba je plná nejrůznějších emocí. Každý v ní nachází ty, které zrovna hledá. Může se tak pro vás stát oporou, utěšitelem, nostalgickou vzpomínkou i překypující nadějí a láskou. Markéta do ní dokázala vložit všechno, co v sobě má. Položila se do každého tónu, přivřela oči a nechala se unášet řekou tónů, jež pro ni kluci vykouzlili.
Navozená atmosféra vytvořila ideální prostředí pro představení dalších hudebních kusů. Zazněly Colours, Fool, Fall nebo Waterflight. Každá ze skladeb má své vlastní charisma, vlastní charakter. Když je Lanugo zahráli, celý Jazz Dock věděl, že večer bude výjimečný. Jako by se celá skupina posunula o třídu výš, nechala za sebou všechny problémy a jen se oddala své hudbě.
Lanugo - Markéta a Miroslav, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Pozitivita pryštěla z každičkého tónu skladby Moving. Kromě kvalitní hudby musím zmínit také text – na jednu stranu příliš optimistický není, ale jeho lehké podání a nasměrování dělá ze skladby jedinečný kousek. Také Markéta dala najevo svůj postoj k písni a rozvlnila své křivky neuvěřitelně ženskými a přitažlivými pohyby.
Markétin překrásně zabarvený hlas zněl celý večer pevně, stejně tak byly na svém místě i tóny všech nástrojů. Kluci předvedli skvělý výkon. Ušlechtilost skladeb i vydařená a procítěná sóla byla jako balzám na duši. A to i přes to, že Viliamova ruka (především palec) nebyla úplně v pořádku a Viliam měl pohyblivost své nenahraditelné končetiny velmi omezenou.
Viliam Béreš, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Kromě skladeb z již nahraného alba byly představeny i nové, které mají zahřáté místečko na albu plánovaném. Za všechny jmenuji Willow. Další z těch novějších byla I’m In Love. Má rychlejší spád, chytlavou melodii, výbornou aranž – prostě vše, na co jsme od kapely zvyklí. Tato ochutnávka nového alba podráždila hudební buňky snad všech přítomných. Lanugo nám tímto mlčky přislíbili, že další deska bude stát za to.
Markéta není jen úžasnou zpěvačkou, umí také skvěle udržovat kontakt s publikem. A to nejen při zpívání, ale též mezi jednotlivými skladbami. Vyplňovala tak chvíle odpočinku muzikantů vtipnými poznámkami například o tom, že kluci neumějí číst.
Lanugo – Waterflight
Lanugo dokázali během několika minut proměnit k prasknutí zaplněný Jazz Dock v plovoucí ráj. Málokterá kapela umí přenést emoce své hudby na publikum tak rychle a v takové míře. Z pódia proudila neuvěřitelná energie, která byla doprovázena intimitou a výjimečností jednotlivých skladeb.
