Langhans pořádá jednu z nejděsivějších a nejodpudivějších výstav posledních let

Langhans galerie v Praze v dnešních dnech pořádá unikátní výstavu lékařských fotografií z Japonska kolem roku 1900. Je silná, děsivá a velmi působivá. Pokud se na ní chystáte, dobře si to rozmyslete. Slabší povahy z ní dost možná neodejdou nepoznamenány.

Občas dá práci rozeznat, co vlastně fotografie zobrazuje, Zdroj: langhansgalerie.cz

Tato výstava rozhodně není pro každého. Popravdě, pokud máte slabší žaludek, raději se jí obloukem vyhněte. A to i když vám připadá, že už jste dostatečně otupeni a přesyceni krvavými záběry z béčkových akčních trháků a že vás tedy nemůže nic překvapit. Zaručuji vám totiž, že něco tak žalostného a děsivě skutečného jste v žádné Kobře 11 ještě neviděli.

Fotografie pochází z přelomu minulého století. Původně patřily japonskému lékaři Ikkaku Ochimu, který je pořídil jako instruktážní materiál pro své medicínské přednášky. Pacienti byli fotografováni v největším fotografickém studiu Ota Rakusui-ken v Okajamě.

Na výstavě uvidíte pacienty všech věkových kategorií od nemluvňat až po starce

Když je po letech objevil sběratel a galerista Akimitsu Naruyama, bylo mu okamžitě jasné, že má před sebou unikátní fotografickou sbírku. A skutečně, snímky jsou nejen mimořádně vydařenou dokumentací vývoje novodobé medicíny, ale s patřičným smyslem pro dekadenci v nich možná naleznete i skutečné umění a krásu, třebaže pod tragickou rouškou.

Hrůza, která dalece předčí fantazii

Fotografie jsou fascinující především tím, že naprosto předčí nejbujnější lidskou fantazii. Jsou na nich zachycené hrůzné růstové anomálie, elefantiázy prakticky čehokoliv, části těl zdeformované v takové míře, že je ani nelze rozeznat, ale i finální stádia například syfilidy, jejichž podoba je nám dnes díky lékařskému pokroku už naprosto neznámá.

Některé fotografie nevyžadují komentář

Zajímavé také je, že přestože se vám naskytne pohled na skutečně děsivé výjevy, ve tvářích fotografovaných pacientů nic takového neuvidíte. Naopak, vypadají naprosto smířeni, jako by jejich hendikep byl zároveň i jejich přirozeností a také nedílnou součástí jejich osobnosti.

Testování jaderných zbraní v Kazachstánu

Přestože původně bylo fotografií celkem 365, se všemi se na výstavě nesetkáte, a tak je výsledná expozice poměrně skromná. Příliš času byste nad ní ale nestrávili, ani kdyby do Prahy doputovala celá. Možná pro navýšení počtu, možná pro tematickou shodu je tedy expozice ještě rozšířena a doplněna o snímky z Kazachstánu druhé poloviny 20. století.

Po skončení výstavy 9. července dojde k uzavření galerie.

Ty jsou ve srovnání s těmi japonskými možná ještě krutější a děsivější právě pro svou aktuálnost a nedávnou minulost. Vznikaly v období mezi lety 1949 až 1989, kdy bylo v regionu Semipalatinsk odpáleno Sověty na 500 atomových bomb, a to čistě za účelem testování.

Není asi ani třeba příliš líčit, jaký dopad mělo ono jaderné testování na místní nechráněné obyvatelstvo. Tato část výstavy tedy rozhodně také stojí za vidění.

Jak již bylo zmíněno, na výstavě si pravděpodobně příliš dlouho nepobudete. Není nijak zvlášť rozsáhlá a pohledy, které nabízí, vás rozhodně na duši nepohladí, natož aby vám zpříjemnily den. I tak ale budete cestou domů zaplaveni silnými dojmy a navíc možná budete i děkovat bohu za to, že vás žádné takové naštěstí v životě nepotkalo.

Lékařské fotografie z Japonska kolem roku 1900 ze sbírky Dr. Ikkaku Ochiho

Langhans galerie

Kurátor: Walter Keller

Hodnocení: 3***

Výstava probíhá až do 9. července. Pak bude galerie dočasně uzavřena.