3 fotky 
!SPECIÁL!Křivolaké chodbičky, náhle končící stezky, uličky vedoucí zdánlivě nikam. Hlava se vám točí, nevíte kde je sever a kde jih. Takhle vypadá labyrint. Představte si však bludiště smrdutých kanálů, odpadních stok, jeskyní a opuštěných sklepů, ve kterém vám jde neustále někdo po krku. Stále máte chuť jím projít?
Pavel Renčín Zdroj: archiv autora
Když se řekne česká urban fantasy, snad každému se vybaví jméno Pavel Renčín. Narodil se roku 1977 a na fantastické scéně působí už více než deset let. V roce 1999 na sebe upoutal povídkou Stvořitel, s níž skončil na druhém místě v prvním ročníku soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. A to byl jen první krůček k dobytí dalších cílů. Napsal již řadu povídek a deset nejlepších sjednotil ve sborníku Beton, kosti a sny (2009).
Renčín však nezůstal pouze u povídek. V rozhovoru pro Pevnost sice přiznal, že to jsou jeho kořeny, ale stačil již přičichnout i románové tvorbě. Jako první vydal Nepohádku (2004), v níž spojuje reálný svět s pohádkovou říší. V roce 2007 ji pak následoval román Jméno korábu, v němž dokázal, že hledaný cíl často leží v nás samotných.
Renčínův styl rozeznáte od ostatních na první přečtení. Prolínání skutečnosti s nereálným a snovým světem představ a imaginací, neobvyklý jazyk hraničící až s poetikou, příběhy nutící k zamyšlení – skvělý způsob, jak zapůsobit a osvěžit současnou fantastiku.
Labyrint, příběh psaný on-line
Na konci října roku 2007 spustil Pavel Renčín na svém webu experiment s názvem Labyrint. Jde o městskou fantasy odehrávající se v soudobé Praze. Renčín se jako vůbec první z českých sci-fi a fantasy spisovatelů rozhodl napsat on-line román, který postupně zveřejňoval na internetu. Jak děj postupoval, mohli čtenáři komentovat jednotlivé příspěvky a ovlivnit tak budoucí chod věcí. Popularitě Labyrintu pomohl i magazín Pevnost, který od února 2008 otiskoval kapitoly románu na svých stránkách.
Příběh začíná jako ponurý a napínavý thriller. Pět postav různého pohlaví, věku a zaměstnání je uneseno do pražského podsvětí. Neznají sebe navzájem, své únosce ani přesné místo, kde se ocitli. Jistě ví jen jedinou věc – musí se dostat odtud. Zpátky na denní světlo, čerstvý vzduch, zkrátka do skutečného světa, ve kterém jim nehrozí permanentní nebezpečí. Časem se k původní pětici přidá ještě jedna postava, o jejímž zařazení do příběhu rozhodlo hlasování čtenářů.
Jak hrdinové postupují na cestě za svobodou, rozplétá se před nimi systém chodeb a slepých ulic. Naráží na další, často ty nejbizarnější, obyvatele města pod městem. S nimi si Renčín očividně vyhrál. Věřte, že rytíře Delepanzu sedlajícího v brnění z plechovek přerostlého potkana nebo Šíleného Wůdyho, který na místo oka má v důlku kouli se zasněženým Karlovým mostem, byste v Praze (nebo v ulicích jakéhokoli jiného města) považovali za směšné a nevěrohodné. Avšak v podzemním labyrintu působí naprosto uvěřitelně.
Labyrint žije!
Pavel Renčín v jednom z komentářů přiznal, že na svůj on-line román nečekal takovou odezvu. Původně napsal jen několik pokračování a konec příběhu měl nastíněn jen mlhavě. Labyrint si však své fanoušky velice rychle našel a jen díky nim mohly vzniknout projekty jako Metalová opera – muzikál na námět Labyrintu (zatím existují pouze texty skladeb), nebo Rada měst, v níž mají čtenáři možnost vdechnout život svému domovskému městu. Některé z jejich nápadů pak Renčín použil při psaní Městských válek. Od dokončení Labyrintu uběhl už nějaký ten pátek a za tu dobu se už uskutečnily dva srazy čtenářů se spisovatelem a v roce 2009 dokonce i LabyrintCON.
Renčín na setkání s fanoušky Zdroj: pavelrencin.cz
Na události popsané v on-line příběhu Renčín navázal trilogií Městské války, v níž posunul hranice žánru urban fantasy. Česká a Moravská měste zde skutečně žijí, mají dokonce lidský charakter a všemožné ctnosti i neduhy. První dva díly Městských válek – Zlatý kříž a Runový meč – již vyšly. Knižního zpracování se už brzy dočká i samotný Labyrint. Jeho vydání plánuje nakladatelství Argo ještě letos.
