Kyberšikana je tu, ale ví se o ní málo

Moderní komunikační technologie jsou nedílnou součástí života snad všech teenagerů ve vyspělých zemích. SMS zprávy, emaily, chaty nebo sociální sítě dokážou pobavit, ale mohou se stát i noční můrou. Jejich zneužití je snadné. Podle výzkumu zažilo loni kyberšikanu deset procent českých dětí.

Kyberšikana není jen legrace, Foto: Marián Luha, Topzine.cz

„Týýýjo tady je lidí a všichni tě tak nenáviděj. Já bejt tebou, tak už se jdu někam zahrabat,“ vyjádřila se na Facebooku Kwistý. Její spolužačka tam totiž založila skupinu Nesnášim Pavlu Novotnou (pozn.: jméno bylo redakcí změněno). Ta vytrvale odráží komentáře, které by si nikdo za rámeček nedal. Ptá se, co se na ní ostatním nelíbí. „Strašně mi vadíš, protože před školou nekouříš,“ vysvětlila Kwistý. „Neřeš, sranda, ne?“ ozvala se dívka s přezdívkou Ajka.

Podle výzkumu občanského sdružení Aisis si patnáct procent dětí školou povinných myslí, že kyberšikana je jen legrace. Šest procent dětí přiznalo, že za poslední půl rok touto formou někoho zesměšnily nebo ztrapnily. Přitom bezmála polovina dětí tento pojem nezná. Pouze devatenáct procent dětí uvedlo, že jim ho vysvětlili ve škole.

„Cílem kyberšikany je někomu ublížit nebo ho zesměšnit za použití elektronických prostředků. Je to úmyslné, nepřátelské chování, které se obvykle opakuje. Jednotlivec nebo skupina útočníků ubližuje takovým způsobem, že se oběť nemůže účinně bránit.“

Sdružení Aisis proto zahájilo osvětovou kampaň. V září do všech základních škol zamířilo 1,5 milionu letáků určených dětem, rodičům i učitelům. Vysvětlují, co pojem kyberšikana znamená, a naznačují, jak se proti ní bránit. „Výzkum ukázal, jak málo děti o kyberšikaně vědí a jak málo informací jim přináší škola. Chtěli jsme tento stav změnit a právě to byl důvod této rozsáhlé kampaně,“ uvedla manažerka Nadace O2 Ivana Šatrová.

Před počítačem je snadné být hrdina. Na klávesnici se lehce naťukají věty, které by člověk tváří v tvář jinému ani neměl odvahu vyslovit. Negativním emocím se zde nechává volný průběh bez jakýchkoli následků. Přitom nezáleží na tom, do jaké míry agresoři dotyčného poznali. Potrápit můžou kohokoli. „Já ji stejně moc neznám, ale nesnášim ji,“ přiznal mladík s přezdívkou Hanz v další skupině, opět namířené proti spolužačce.

Mezi kyberšikanou a šikanou existuje silná závislost. Jejich vznik úzce souvisí s atmosférou ve třídě. Osm procent dětí (to představuje 62 000 dětí v ČR) v průzkumu uvedlo, že je ve třídě spíše nebo velmi nespokojeno. Tři procenta dětí (zhruba 23 000 dětí) tam nemají žádného kamaráda. Tři čtvrtiny agresorů jsou ze stejné školy jako oběť, polovina přímo ze stejné třídy.

Kyberšikana je například:
posílání urážlivých SMS a mailů
webové stránky, blogy s cílem zesměšnit někoho
obtěžování prostřednictvím ICQ, Skype…
zesměšňování prostřednictvím sociálních sítí
zneužití identity oběti – rozesílání zpráv pod jejím jménem

Špatné vztahy mezi dětmi ovšem učitelé často nedokáží rozpoznat, a tak se problém nijak neřeší. Ani důvěra k vyučujícím není velká. Děti se svěřují kamarádům a rodičům anebo si problémy nechávají pro sebe. Pouze devět procent dětí uvedlo, že se s kyberšikanou svěřilo učiteli.

Obětí kyberšikany přitom bývají i samotní pedagogové. Více než polovina žáků osmých a devátých tříd základních škol už alespoň jednou zhlédla video zesměšňující učitele. Dvacet dva procent dětí si myslí, že natáčet učitele na video je velká zábava. Na internetu studenti pedagogy rozhodně nešetří. „Mně zkazila vyznamenání, ať chcípne v pekle,“ okomentoval na Facebooku fotku své němčinářky gymnazista s přezdívkou Matthew.

MIŠí děti říkají STOP KYBERŠIKANĚ

Plakáty doručené do sboroven apelují na to, aby učitelé sledovali spokojenost ve třídě, mluvili o vztazích a seznámili děti s riziky, které jim mohou ve virtuálním světě hrozit. Program dále pokračuje na 18 školách, které spolupracují v projektu Minimalizace šikany. Akce se jmenuje MIŠí děti říkají STOP KYBERŠIKANĚ a probíhá formou projektové výuky.

Projekt vede děti k tomu, že i ony mohou ve škole něco změnit a vyjádřit svůj názor. Cílem je zapojit do projektu co nejvíce dětí, které budou problém kyberšikany aktivně řešit ve svých literárních, výtvarných nebo audio a videopracích. „Jde o to, aby se téma otevřelo, aby se o problému mluvilo,“ doplnila Kateřina Vágnerová ze sdružení Aisis.

Z každé zapojené školy se jeden tým zúčastní celostátního kola. Tým společně vytvoří návrh reklamní kampaně proti kyberšikaně, jejíž součástí bude tvorba plakátu, reklamního spotu do rozhlasu a reklamního spotu do televize. Účelem je přivést děti k poznání, že kyberšikana není legrace, ale naopak může druhým velmi ublížit, a v některých případech je dokonce trestný čin.

Návrhy vyhodnotí odborná porota složená ze zástupců médií, PR agentur a vyhlašovatele na konci února 2011. O tom, jakým způsobem se vítězná kampaň uplatní, se rozhodne začátkem příštího roku. Pravděpodobně se objeví v médiích, v případě kladného výsledku jednání se vítězný spot promítne na festivalu Jeden svět v rámci sekce věnované šikaně.

Výzkum Kyberšikana na českých školách je součástí projektu Minimalizace šikany, který realizuje občanské sdružení Aisis za finanční podpory Nadace O2. Výzkum mezi žáky základních škol proběhl na podzim 2009. Zúčastnilo se ho 1004 dětí ve věku 8 až 15 let z celé republiky. Tento vzorek reprezentuje 777 428 českých dětí.