Byl to můj první křest. Byl to i první křest knihy debutanta Dalibora Fundy. A tak to byl takový křest ohněm pro nás oba, 25. 11. v Café Amandine. Jemu se povedl na výbornou. A mně ? Přečtěte si reportáž z křtu audioknihy Poslední promítač ze Sudet a posuďte sami.
Ze křtu knihy Poslední promítač ze Sudet, Foto: Michal Žák, Topzine.cz
Sedím ve velmi příjemném prostředí Café Amandine, nasávám atmosféru staré Francie kterou její interiér vyvolává a říkám si, proč proboha jeden komik namluvil knihu o Sudetech na CD a druhý se má stát jejím kmotrem?! A potom uvidím na ploché obrazovce orámované starožitným rámem na zdi za podiem promítané ilustrace Bohuslava Jirků a dobové fotky ze Sudet a začne mi to být jasné. Situaci je třeba vyvažovat. Oni ti komici nakonec až tak komičtí stejně nebyli.
Přehlídka osobností v Café Amandine
Na vyvýšeném podiu v zadní části kavárny se nakonec schází všichni protagonisté dnešního večera. Výtvarník a ilustrátor knihy Bohuslav Jirků, kmotr Martin Dejdar, režisér audioknihy Jan Jiráň, Jiří Lábus, který ji namluvil, jednatel nakladatelství Tympanum Karel Černošek a nakonec sám autor Dalibor Funda.
Ze křtu knihy Poslední promítač ze Sudet, Foto: Michal Žák, Topzine.cz
Mikrofonu se ujímá Karel Černošek a představuje několika větami autora a pokládá mu a posléze i ostatním několik otázek, které mají podle všeho uspokojit naši novinářskou zvědavost.
Dalibor Funda začal svoji prvotinu psát náhodou o víkendu. Když zjistil, že mu to jde, vzal to jako jakýsi druh terapie a pokračoval v tom. Poté, co uznal, že už toho má napsáno opravdu hodně, to vytiskl a řekl si, že by z toho mohla být kniha. Na otázku, kdo knihu četl první, odpovídá: „Moje žena, omylem se k tomu dostala a když jsem přišel domů, už byla začtená. Později to donesla do práce, kde jí její kolegyně nechtěly věřit, že jsem to napsal já. Pak chtěla další tři výtisky.“
Autor komentuje vznik svého díla jako běh na dlouhou trať, čekal přibližně rok, než došlo na jeho vytištění. U zásadních kroků byl přítomen, takže když vzal do ruky první výtisk, nebyl až tak okouzlen. Sám říká, že kniha obsahuje pasáže, které by se ještě daly vylepšit, ale jinak je s ní jako s celkem spokojen. Téma Sudet se ho velmi dotýká, jsou totiž místem jeho dětství. Autora podpořil také výtvarník Bohuslav Jirků, kterému se kniha líbila a proto přislíbil, že ji doplní ilustracemi.
Na křest přišli nejen Lábus a Dejdar
Když Jiří Lábus řekl o knize, že je napsána obyčejným a jednoduchým jazykem, nemyslel to jako kritiku. Ocenil na ní také, že je kombinací tragiky a komiky, která u něj vzbuzuje silné emoce. Stejně tak četl ukázku, na které předvedl své dlouhodobé herecké zkušenosti.
Jediným nepatřičným členem dnešního večera se paradoxně zdál být kmotr Martin Dejdar, který působil celkově velmi unaveně a nepřítomně. Přivítal knihu v audiopodobě a přiznal se, že z její tištěné verze zatím nečetl nic. Nakonec ji pokřtil se slovy: „Přeji jí, aby měla sestřičky i bratříčky a hodně spokojených čtenářů i posluchačů.“¨
O uvolněnou a příjemnou náladu křtu se postaral nejen Karel Černošek a Dalibor Funda, ale i sympatické prostředí Café Amandine a velmi pohotová a profesionální obsluha podniku. Jak poznamenal můj kolega, byl to velmi výjimečný křest. Kdyby mi někdy náhodou vyšla kniha, chtěla bych, aby její křest byl proveden s takovou grácií, jako tento.