Koncert kapely Hjaltalín: Palác Akropolis rozezněly hřejivé islandské písně

V rámci cyklu Planet Connections se mohli návštěvníci Paláce Akropolis v neděli 3. dubna seznámit s islandskou kulturou, tamějším životním stylem a různými dalšími zvláštnostmi, které jsou pro tento zajímavý ostrov charakteristické. Vyvrcholením večera byl koncert mladé islandské skupiny Hjaltalín.

Vystoupení islandské  skupiny Hjaltalín v Paláci Akropolis bylo dlouho očekávánou událostí měsíce dubna.  Kapela, která přinesla nový závan do popové hudby, byla součástí tematického cyklu Planet Connections, kterým se nám tento festival snaží přiblížit různé světové kultury.

Již při vstupu do klubu mohli lidé ochutnat rybí chipsy, které jsou islandskou specialitou, samotný program večera pak byl rozdělen do tří částí. První hodinu večera zahájil písničkář Jan Burian svojí přednáškou o  Islandu, neboť od 90. let jej poměrně pravidelně navštěvoval. Jeho posedlost tímto ostrovem je až taková, že sám sebe označil za islandofila. Poměrně vtipným způsobem tak dokázal přiblížit život na Islandu, i když některé jeho obraty, například při opěvování amerických základen na ostrově, začaly být postupně poněkud trapné.

Promítal se také krátký film islandského režiséra Rúnara Rúnarssona

Po skončení přednášky pokračoval tematický večer promítáním dvou filmů islandského režiséra Rúnara Rúnarssona, které, lehce minimalistickým způsobem pojaté, ukázaly podivuhodnou mentalitu Islanďanů. Film Ptáčata například zobrazil poněkud cynickým a smutným způsobem život dospívajících ostrovanů.

Vedoucí skupiny Högni Egilsson Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Pár minut před devátou večer konečně nastoupila na pódium Paláce Akropolis sedmičlenná skupina Hjaltalín. Tito od pohledu velmi sympaticky působící lidé připravili pro publikum velkolepé představení. Frontman kapely kytarista Högni Egilsson, vypadající jako skutečný Viking, zahájil koncert svým zpěvem a jemným kytarovým doprovodem, nenápadně mu přizvukoval též houslista Viktor Orri Árnason. Po tomto tklivém úvodu přešla kapela do velmi ostrého tempa skladbou Suitcase Man z jejich poslední desky Terminal, která byla vyhlášena nejlepší islandskou deskou roku 2010. Uchvacujícím způsobem se do zpěvu zapojila i vokalistka Sigrídur Thorlacius.

Koncert kapely Hjaltalín byl pro mě velmi milým překvapením. V kompozicích se nacházela řada překvapivých zvratů, tempových změn, různých přechodů, instrumentálních sól, a to vše při zachování písničkového rozměru. Spojení nápaditých aranží, chvíli čistého a jindy správně rockově špinavého zvuku působilo společně s vokály Sigrídur a Högniho na publikum téměř hypnoticky.

Hjaltalín předvedli v Praze, co je inteligentní pop

Mimo již jmenované muzikanty je třeba ocenit i ostatní muzikanty na pódiu. Rytmiku kapely měli na starost bubeník Axel Haraldsson a baskytarista Gudmundur Óskar Gudmundsson, oba naprosto bezchybní. Dalším členem kapely byla sličná hráčka na fagot Rebekka Bryndís Björnsdóttir, která, spolu s houslistou Viktorem, vytvářela nádherné doprovody této perfektně znějící kapely.

Koncert trval něco málo přes hodinu a po jeho skončení se Hjaltalín dočkali zasloužených ovací. Po návratu  na pódium pak kapela ještě přidala jednu delší píseň, po které se s námi definitivně rozloučila. Hjaltalín zkrátka ukázali v Praze, co je kvalitní popová hudba, snad si z toho jednou i naši popoví muzikanti vezmou příklad.