Koncert J.A.R.: V Lucerna Music Baru mnoho novinek nezaznělo

!Fotogalerie!Do Lucerna Music Baru přišlo ve středu 23. března skutečně enormní množství lidí, aby si poslechlo uznávanou kapelu J.A.R., která dopředu avizovala, že představí skladby z chystané desky Dlouhohrající děcka.

Dan Bárta a Michal Viktořík, Foto: Kateřina Mikešová, Topzine.cz

J.A.R., neboli Jednotka Akademického Rapu, patří k jedněm z nejvýraznějších hudebních těles na české scéně. Vynikají svou energickou kombinací funku, soulu a popu, hravými texty, ve kterých nejdou příliš daleko pro peprnější výraz, nebo třeba svou početností, v koncertní sestavě čítají J.A.R. deset členů.

Do Lucerna Music Baru se na první letošní koncert J.A.R. sešlo velmi mnoho fanoušků této kapely, která své první album Frtka vydala už v roce 1992. Stáří kapely upřímně odpovídalo i složení publika, s fotografkou Katkou Mikešovou jsme aspirovali na nejmladší návštěvníky koncertu. A, čehož si všimla především Katka, publikum se mohlo chlubit poměrně velkých výškovým průměrem.

Kamera jede, usmívejte se

Jako jediný vystupující večera na sebe J.A.R. nechali poměrně dlouho čekat, ale publikum jim to myslím rádo odpustilo. Koncerty J.A.R. nejsou tak častou záležitostí a tak se na něj všichni fanoušci vždy velmi těší. I já jsem se těšil, hudbu J.A.R. mám vážně rád, hity jako Mydli to!, Dělnická, Superpéro nebo třeba Bulhaři znám takřka nazpaměť.

Zvlášť jsem byl zvědavý, co na pódiu vymyslí trio Oto Klempíř, Michal Viktořík a Dan Bárta. Jejich slovní přestřelky mezi jednotlivými skladbami jsou vždy velkým lákadlem. K mému zklamání se pánové drželi poněkud zkrátka. Podle mého názoru za to mohl fakt, že celý koncert snímaly kamery.

Oto Klempíř je prý gerontofil, Foto: Kateřina Mikešová, Topzine.cz

Tohoto jevu jsme si s přáteli všimli už na dřívějších koncertech J.A.R., ze kterých se dělal záznam. Trio zpěváků, kteří běžně srší ostrovtipem, jako by se před televizními kamerami drželi zkrátka, snad aby nikoho příliš nepohoršovali. Snad jedinkrát za večer se trochu odvážil peprněji zavtipkovat Oto Klempíř, když píseň Babička uvedl uvedením mikrofonu do vertikální polohy a slovy: „Jsem gerontofil, tak mi stojí!“.

Po hudební stránce nebyl koncert J.A.R. žádným překvapením, což znamená, že se publikum mohlo těšit ze skvělé dechové sekce, nebo třeba brilantních klávesových doprovodů Romana Holého. Od své třetí desky Mein Kampfunk z roku 1997 se ve skladbách J.A.R. prosazují silné funkové vlivy, což jejich hudbě dodává ten správný náboj. Jako velký fanda funkové baskytary si libuji ve výrazných funkových groovech, doprovázených říznými dechy. Na koncertě v Lucerna Music Baru předvedli J.A.R. tuto svou velmi silnou stránku třeba v písničce Superpéro.

Naživo ne vždy znamená lepší

Superpéro patří k mým vůbec nejoblíbenějším skladbám od J.A.R., proto jsem byl rád, že ji zahráli, podobně jako třeba Mydli To! Popravdě ale většina mých oblíbených skladeb na koncertě chyběla. Stejně jako jakási živelnost, na kterou jsem od J.A.R. zvyklý.

Michal Viktořík se sice snažil dělat velkou show, poskakoval po pódiu a doslova se pitvořil, ale výsledný dojem byl spíše poněkud rozpačitý. Působil na mě jako vilný chlípník, který se na diskotéce snaží sbalit mladé slečny. Dan Bárta byl zase zcela zabrán do hudby, jako by ani nevnímal publikum, a mezi jednotlivými písničkami si sám pro sebe něco broukal. Oto Klempíř pak byl zcela nad věcí, ovšem nijak výsledný dojem nevylepšil.

Po hudební stránce byl koncert dokonalý, skladby měly celkem spád, ale pěveckému triu Bárta, Viktořík, Klempíř jako by se nepodařilo dostat se do provozní teploty – sebe ani diváky. Jako by se pohybovali v začarovaném kruhu. Hned od začátku příliš nedokázali dostat diváky do té správné nálady, takže diváci byli poněkud strnulí, přestože jich dorazilo hodně. A jelikož byli diváci ne rozdováděni, ani kapela se díky jejich slabé odezvě příliš nerozparádila.

Dan Bárta působil celý koncert jako by měl hlavu v oblacích, Foto: Kateřina Mikešová, Topzine.cz

Taková situace, když publikum příliš nereaguje, je pro muzikanta velice složitá, zvlášť, když sál je plný. Těžko se pak uvolní a často pak i jeho výkon je čím dál strnulejší. Není proto divu, že jednou za čas nezbylo Michalovi Viktoříkovi nic jiného, než zvolat: „Tomu říkáte ovace?“, aby publikum donutil k nějakému hlasitějšímu ohlasu.

Myslím, že jistou zásluhu na tom mohl mít i zvuk v Lucerna Music Baru. Je pravda, že v některých místech nebylo všem zpěvákům úplně dobře rozumět, a například na místě, kde jsem stál, nebyl Dan Bárta takřka vůbec slyšet, přitom jeho dozpěvy jsou často velmi zásadní.

Možná si teď říkáte, proč jsem za celou dobu nezmínil skladby z plánované desky Dlouhohrající děcka, které jsem avizoval výše. Důvod je jednoduchý, na koncertě v Lucerna Music Baru jich totiž mnoho nezaznělo. Michal Viktořík hned na začátku oznámil, že do svého playlistu zařadili čtyři nové skladby, ale ty jako by v celém vystoupení zapadly. O to více se ale těším, až album Dlouhohrající děcka oficiálně vyjde.