3 fotky 
Večer 9. října patřil v Kulturním centru Vltavská k těm ostřejším. V rámci rozsáhlého Darkness Reborn turné poctily pražské Holešovice návštěvou tři velmi zajímavé kapely v čele s dobře známými pekelníky Dimmu Borgir. Jak zněla ďáblova symfonie naživo?
Norští pekelníci Dimmu Borgir v roce 2010, Zdroj: dimmu-borgir.com
V 19 hodin, kdy měla akce odstartovat už bylo shromážděno před budovou KC Vltavská značné množství alkoholem posílených fanoušků, kteří se téměř sborově dovolávali vstupu. Černé havraní vlasy, dlouhé kožené kabáty, bodce, obrácené kříže a pentagramy, ale i sexy korzety a krásné gotické šaty zdobily stovky návštěvníků, kteří podle všeho přijeli především na Dimmu Borgir.
Po krátkém zdržení zazněly do částečně zaplněného sálu první riffy Marshallovských aparátů kapely Sahg. Tito Norové navštívili českou republiku poprvé a doprovází Dimmu Borgir na turné v nevděčné roli předskokanů. Svým mixem doom metalu a heavy metalu s očividným vlivem hard rocku 70. let se pokusili zaujmout publikum, které zpočátku spolupracovalo velmi vlažně, ovšem ke konci půlhodinového setu už vykazovalo určité nadšení.
Hudebně občas Sahg připomínali moderně znějící Deep Purple a pro vesměs black metalově orientované obecenstvo proto zřejmě nenabízeli, co požadovalo. To se ovšem změnilo jako mávnutím kouzelného proutku ve chvíli, kdy světla zhasla a na pódium přišli proslulí norští blackeři Enslaved.
Enslaved jsou skutečnou legendou, jejíž kořeny sahají až do roku 1991, kdy přišla s vikingským black metalem silně ovlivněným severským folklórem. Rychlé black metalové plochy se vznosnými mysteriózními popěvky se staly pro jejich tvorbu typické a poslední alba jsou již velmi osobitě vyprofilovaným černým kovem, který přechází až v hard rock s pink floydovsky zasněnými pasážemi.
Čerpalo se především ze tří posledních alb, ale za podpory bouřlivých reakcí publika zazněly i fláky ze starších desek, dokonce i skladba z roku 1992. Interakce kapely s lidmi byla neuvěřitelná. Bylo naprosto zjevné, že Enslaved v Česku mají rozsáhlou fanouškovskou základnu a ovace byly vždy na konci skladeb ohlušující. Po poslední skladbě Ground z alba Vertebrae vikingové opustili prkna slávy a začalo hemžení před vystoupením hlavní hvězdy.
Po dvaceti minutách pečlivých příprav sál potemněl a za triumfálního pochodu vpochodovali Dimmu Borgir – jedna z nejoslavovanějších temně metalových kapel na světě. A začalo se pěkně zostra, do řad rozběsněných fanoušků začali zamračení Norové zasekávat riffy slavné skladby Spellbound. Sál se začal zmítat jako masa, jednotlivý organismus hltající metalový nářez s monumentální podporou nasamplovaného a částečně klávesákem hraného symfonického orchestru.
Je nutno vyzdvihnout kvalitní a naprosto vybroušenou image kapely dotaženou do posledního puntíku. Každý muzikant byl oděn do originální zaprášené róby, kterou tady zdobily lebky, tuhle zase bodce či kožešina. Samostatnou kapitolou pak byl varhaník, který měl po dobu vystoupení na hlavě jakousi koženou zrůdnou masku. Ucelený dojem z přednesu byl tedy vynikající.
Setlist skladeb byl zvolen také velmi promyšleně. Došlo k prezentaci čerstvě vydaného alba Abrahadabra, ale zazněly i fláky Puritania, či skvělá IndoctriNation z Puritanical Euphoric Misanthropia. Více než hodinu a čtvrt dlouhý set zakončily profláknuté pecky Progenies Of The Great Apocalypse, kde symfonické party nahrál Český filharmonický orchestr, a atmosférická Mourning Palace. Překvapením také bylo, že čistě zpívané party skladeb nyní převzal po bývalém basákovi hlavní zpěvák Shagrath, který se mezitím naučil dost slušně melodicky zpívat.
Před půl dvanáctou se nadšené a uspokojené publikum začalo trousit do zpět do svých kobek. Byla slyšet slova uznání v češtině, ale dokonce i v angličtině. Dimmu Borgir dokázali, že jsou i po sedmnácti letech fungování stále ve formě a že dokážou přitáhnout a potěšit více než pětisethlavý dav.
