V pražském klubu Batalion se v úterý 26. října uskuteční koncert německé skupiny Kommando Elektrolyrik. Že nevíte, co od nich čekat? Tak si přečtěte náš rozhovor a zjistíte, proč se nechávají inspirovat literaturou a proč ji prezentují pomocí rytmů techna. Patrick, Arne a Ivo také vysvětlí, proč je na bookletu jejich nového alba logo Facebooku, MySpace i Twitteru.
Kommando Elektrolyrik, Zdroj: archiv kapely
Jak byste se představili českému publiku?
Arne: Pro naši tvorbu je zásadní a velmi přínosné, že spojujeme dvě populární formy: literaturu a elektronickou muziku. Když náš vidíte naživo, tak zjistíte, že hudba tvoří velkou část našeho vystoupení, ale že upozaděna není ani literatura. My ty texty jednoduše nepředčítáme, ale snažíme se nějak ztvárnit, přednést je.
Je Praha prvním neněmeckým městem, v němž vystupujete?
Ivo: Ne, ve čtvrtek jsme hráli v Augšpurku a v pátek jsme byli ve Vídni. Z Prahy jedeme zpátky do Německa, tam ještě odehrajeme několik koncertů. Ale není to pro nás první zahraniční turné, v Rakousku a Švýcarsku už jsme hráli – to jsou ale německy mluvící země. A to je přeci jen něco trochu jiného.
Arne: Ale v Česku jsme poprvé.
Pod křestními jmény se skrývají
Ivo Theele
Patrick Pieper
Arne Hirseamnn
Proč jste vyrazily na turné po střední Evropy se zastávkou v Praze?
Ivo: Právě nám vyšlo nové CD Status geändert, proto jsme vyrazili na turné. A proč Praha… Pražský literární dům projevil zájem o náš koncert a pro nás to tedy byla velmi zajímavá příležitost, protože běžně jsou naše možnosti abych tak řekl omezené. Nejsme úplně normální kapela, nemáme texty v angličtině, ale zabýváme se německojazyčnou literaturou, a to je zkrátka težší. Ale obzlášť tady v Praze je tradice německé, resp. pražské německé literatury poměrně rozvinutá, je tu Pražský literární dům. Udělal koncert v Praze pro nás tedy byla výzva.
Jak vnikají vaše texty, zhudebňujete již napsané, nebo tvoříte texty vlastní?
Arne: Hrajeme vlastní texty. Ty, které jsme si vybrali pro naše české vystoupení, jsou inspirovány texty a životy autorů spjatých s česko-německým prostředím: Kafka,Max Brod, Paul Leppin…. My jsme si ty texty přečetli, nechali je na sebe nějak působit a pak jsme zpracovali texty vlastní. To, co zde předvedeme, jsou vlastně koláže.
Ivo: Pokoušíme se objevit, co nám tato literární díla, která vznikla na přelomu 19. a 20. století, mohou ještěš dnes říct. A v jaké moderní formě je prezentovat, aniž bychom ztratili něco z jejich obsahu i atmosféry.
Arne: Nechceme, aby se z nich stali starožitnosti.
Znají mladí Němci autory pražské německé literatury?
Ivo: To se hodně různí. Kafka, Rilke, ti v Německu známí jsou. Ale ti ostatní jen velmi zřídka: Werfel, Meyrink, Max Brod – toho vlastně nezná nikdo, anebo jenom ve spojistosti s Kafkou.
kapela Kommando Elektrolyrik vystoupí 26.10. v pražském klubu Batalion
Proč už se nejmenujete Kommando Schreimaschine (psací stroj – pozn. aut.), ale Kommando Elektrolyrik?
Arne: Kommando Schreibmaschine zahrnuje celou skupinu autorů a bylo založeno asi v roce 2005. Roku 2008 jsme si začali s elektronickou muzikou a říkali si, že by mohl vzniknout nějaký projekt, v rámci něhož bychom svoje texty odprezentovali za pomoci elektronické hudby. Jednou jsme to zkusili, zafungovalo to, bavilo nás to a tak v tom poračujeme. Kommando Elektrolyrik tvoří v podstatě ti samí lidé, jako tvořili Kommando Schreibmaschine.
Ivo: Slovo Kommando v názvu jsme zachovali vlastně proto, abychom našemu německému publiku dali na vědomí, že jsou to pořád ti samí lidé, jen ty své texty, které předčítali, spojili s hudbou. Kommando Elektrolyrik i Kommando Schreibmaschine pokračují dál, jen s Kommando Elektrolyrik vystupujeme častěji.
Když jsem se na tento rozhovor připravovala, velmi často jsem narážela na sousloví „společenská kritika“. Proč myslíte, že se to v souvilosti s vámi tak často zmiňuje? Máte snad něco proti společnosti?
Arne: Proti společnosti rozhodně nic nemáme, má to vyjadřovat, že jsme s to kriticky myslet a nějakým způsobem reflektovat poměry panující okolo nás. A to vyjadřujeme i našimi texty. Společenská kritika neznamená být pořád jen negativní a pesimistický, ale i být schopen zůdraznit, co je dobře.
Ivo: Mám pocit, že umělcovým úkolem je přemýšlet o společnosti. To je ta společenská kritika. Pozorovat, přemýšlet a pak pojmenovat, co není v pořádku a co by mělo být jinak. A že je toho ve společnosti hodně, co nefunguje tak, jak by mělo! Právě uměním můžeme lidi přivést k tomu, aby nad problémy přemýšleli. Pro přenos myšlenky je umění zkrátka skvělé, je to vlastně jeho tradiční vlastnost, že se snaží společnost reflektovat. A zrovna Kafka je toho perfektním příkladem.
Arne: Jsou lidé, kteří si s literaturou moc nerozumí. A pak jsou i tací, kteřáí nemají rádi elektronickou hudbu. My jsme jim chtěli přilížit oboje. Dát jim najevo, že elektronická hudba není jen bum-třísk-bum-třísk, ale že je to relativně komplexní a vážně míněná hudba. Také jsme chtěli dokázat, že elektronická hudba se nemusí hrát jenom v technoklubech.
Ivo: Proto se snažíme konforontovat lidi s touto hudbou na různých místech jako jsou knihovny, literární domy, kavárny, což nám umožňuje právě ta kombinace literatury a elektronické hudby. Naopak literaturu přinášíme do klubů. Tím pádem se nám podaří zasáhnout i lidi, které bychom jinak asi nedostali.
A pochopilo německé publikum tento záměr?
Arne: Tak elektro není zrovna nejoblíbenější německý hudební styl, ta kombinace literatury a elektronické hudby také není obvyklá, reakce publika jsou tedy velmi protichůdné. Jedni sedí, hlavu v dlaních, poslouchají, jiní zase tancují…
Ivo: Ta kombinace naše publikum jaksi polarizuje. Jedni jsou tím nadšeni, druzí to naprosto odmítají a říkají: Tak tohle není pro mě, já zůstanu jenom u elektronické hudby. Anebo: Já zůstanu u literatury.
Velmi se mi líbil booklet vašeho nového alba. To album se jmenuje Status geändert (Změněný status – překl. aut.), pod názvem je logo Facebooku, Twitteru, Myspace… A to nás zase vrací k té společenské kritice. – Co si myslíte o sociálních sítích?
Arne: Ten vztah je dvojsečný. Sociální sítě mají své výhody i nevýhody, doslova nás obklopují a spousta lidí je tak velmi dobře dosažitelná, přináší to spoustu možností. Na druhou stranu se jedná o obrovský zásah do našeho soukromí, jde o naši svobodu. Pozitivní je i to, že pomocí sociálníc sítí se člověk může realizovat v různých oblastech života. Sociální sítě vám umožňují hrát si s vlastí identitou, můžete si tak vytvářet vlastně více osobností – a to je určitě fascinující.
Ivo: Komunikace mezi lidmi se však kvůli nim hodně změnila. Od té doby, co má zpráva 160 znaků, se mění nejen řeč samotná, ale i naši komunikace. Do 160 znaků nic nenacpete, konverzace se stává povrchní. Ve 160 znacích řeknete jenom to, že jste byli na večírku, ale už se vám tam nevejde, jaké to bylo. A na druhé straně jsme komunikací přesyceni, zaplaveni. A je těžké z toho množství informací vyfiltrovat, co je důležité.
Co vlastně znamená název alba Status geändert?
Ivo: Změnu. Statusy musíte pořád měnit, abyste byli pro ostatní zajímaví, abyste vlastně vůbec byli – tedy: na síti. Co tam nenapíšete, jako byste neudělali.
Patrick: Vždycky máte možnost si s těmi statusy hrát a vytvářet si jinou, respektive druhou osobnost. A ta často nemá s tou vaší skutečnou identitou vůbec nic společného. Vyzvednete své pozitivní vlastnosti, potlačíte ty negativní, vytváříte tak svůj vlastní ideální obraz.
Ivo: My všichni tady jsme součástí jak toho virtuálního, tak toho reálného světa, pohybujeme se v obou. Ale měli bychom si být vědomi toho, že virtuální svět může mít velmi negativní vliv na náš každodenní život. Na internetu strávíte spoustu času, neustále se snažíte vyfiltrovat, co je důležité, a co ne. Co bylo míněno vážně, a co ne.
Patrick: Navíc pro umělce je velmi důležité, aby byli součástí těchto sítí. Bez nich by to měli daleko složitější, skoro jako by nebyli.
