9 fotek 
Je to týden, co se v Chotěboři konal menší bratříček největšího českého setkání příznivců fantastiky, japonské kultury, her všeho druhu a mnoha dalšího, Festivalu fantazie. Přestože jsme chtěli, nakonec se tam nikomu z redakce nepodařilo dostat. O zprostředkovaný zážitek jsme vás však nechtěli ochudit, a tak přinášíme zážitky naší speciální reportérky, kterou jistě znáte pod přezdívkou Lament.
Foto: autorka
„Nevím, jestli má cenu snídat, nebo jít rovnou na oběd.“
„Pokud chceš snídat tousty a obědvat tousty, tak to je celkem jedno.“
Odposlechnuto v Junioru
Po příjezdu se rychle rozkoukat, ubytovat a hrr na bar hledat lidi, po kterých už se nám strašně stýskalo, anebo ty, se kterými je potřeba řešit nějaké projekty.
Prostranství conového městečka bzučí jako úl, lidé se usmívají, smějí, objímají, popíjejí…
A mírný úterní program je tomu velmi nakloněn. Zjišťuji, že spím ve třídě s většinou těch nejmilejších tvorů, jen pár mých oblíbenců mi nebude v noci chrupkat do ouška.
Předsevzetí mám pokaždé stejné, hlavně se nevyčerpávat a k začátku akce chodit zavčas spát. První noc se to docela daří.
Ovšem hned ve středu přichází dvě důležité pecky. Zpíváme si s muzikálovou epizodou Buffy Once More With Feeling a Dr. Horriblem. A letos se konečně na Buffy zpívání podaří dojít i Beneficovi. Mezitím navštěvuji takové lahůdky jako Elendilčinu přednášku o Simonu Peggovi, Jeleninu Evoluci nervové soustavy, Namuras nám něco poví o Felicii Day a zavzpomínám si v Úvodu do Twin Peaks.
TV Cool zpovídá Vaška Pravdu Foto: autorka
Od Jeleny se dozvídám o šílené schopnosti měkkého kapřího patra. Teď mě to pronásleduje, a chci to taky umět. Kapr si totiž dokáže v tlamičce plné bahna najít chutné sousto, patrem ho přidržet a zbytek vyplivnout. Všem odchovancům školních jídelen by se tato superschopnost opravdu hodila.
Druhou noc už mé předsevzetí není tak pevné a ve čtvrtek se tak trochu poflakuju. Přesto zajdu na pilot Capricy a jsem unesena. Je to poměrně komorní drama nesmírné působivosti. Tvůrci si vypůjčili to nejlepší z Frankensteina a Blade Runnera. Emočně mě to uzemní. Trošku rozvernosti do mě dostane Evilmind s přednáškou a projekcí šíleného hororového britcomu Psychoville. Sedíme vedle sebe s Michalem a vyměňujeme si dojmy. Na některé okamžiky vzpomínáme i následující dny. Ta série je opravdu poněkud psycho. :-)
Odpoledne zajdeme s Mortem na Harryho Pottera a Prince dvojí krve. Je to sice o dost slabší než dosavadní díly (což ještě umocňuje dabing, na který nejsme zvyklí), ale známí hrdinové jsou pro nás pořád celkem zábavní, navíc je v našem věku příjemné sledovat pubertální citové problémy, které už jsou dávno za námi.
Hmyz v jantaru. Ano, opravdu to souvisí s tématem. Foto: autorka
Večer zjišťujeme, že se letos na baru opět rozlévá něco, co má být medovina a chutná jako kmín. Začínáme medovině říkat kmínka a strašit se jí navzájem.
V pátek začnu pozvolna The Big Bang Theory. Pak ovšem potkávám ve Vočích Ondreje Herce a na několik hodin zapomínám na program i na celý svět. Když se vynořím, pobaví mě Jiří W. Procházka monstrózním vyprávěním o své cestě do Číny za terakotovou armádou a Velkou čínskou zdí. V podvečer mi Ondrej Herec zavaří mozek úvahou Co je fantastika. Zdálo by se, že den se chýlí ke konci, ale opak je pravdou. Nastává nejlepší noční konstelace FFS 09. Skupinka šílenců ve složení Beneficus, Willwarin, Kristýna, Hela, Maruxs a moje maličkost se dokáže hodiny a hodiny bavit kmínkou a blinkajícími sovami, resp. jejich vývržky. Pan Č. se od nás distancuje. U všech nevinných kolemjdoucích budeme nadosmrti zapsaní jako choromyslné entity. But Kmínka Must Go On!
Trošku se zlobíme na Maruxse, Kristýnu a Helču, že nám chtějí v sobotu odjet. Víme, že budou litovat.
Když konečně jdeme spát a hrozí, že budeme kvůli kmínce vyloučeni, protože se nám nedaří zklidnit, nacházíme ve škole za oknem výstavku koření a je tam i kmín! Směju se ještě půl hodiny ve spacáku a nemůžu usnout.
Autorka v zajetí Lobo-Vrány a Sovy
Sobotu začínám dosti odvážně Směsí japonského humoru a po kafi, od kterého očekávám znovuvzkříšení životních funkcí, si jdu poslechnout další podnětné myšlenky Ondreje Herce, tentokrát o Boji proti času. Na Ondrejovy přednášky chodí jen hrstka lidí. Soudíme, že náš fandom s přerušenou kontinuitou je prostě zatím příliš mladý na sofistikovanější teorii fantastiky. Ale i my jednou dospějeme.
Odpočinout si jdu na Namurasino Shipování a je to vynikající volba. Namuras je prostě neuvěřitelná. Umí Tedův nahý smích (z HIMYM) a má tričko s nápisem PetrSF Is My Hero. Večer je křest nového sborníku Ziry a Haniny, Pěna dějin. Vladimír Šlechta při té příležitosti prohlašuje: „Já šampus moc nerad… ale když je to pro Vás, tak se obětuju.“. A já pak dělám se Zirou rozhovor pro Sarden, přičemž díky nachlazení málem přicházím o zbytky hlasu.
Strašidelné plyšové monstrum z čajovny Foto: autorka
A nastává nejposvátnější chvíle každého conu – poslední noc. Aby nám Vašek vynahradil, že se tentokrát nemění čas (v minulých letech to vycházelo na FFS), má čajovna i bar otevřeno o hodinu déle. Zlobíme Maruxse, který nás skutečně opustil, SMSkou o kmínce a zjišťujeme, že se mu po ní stýská tak, až mu to rve srdce. I když jsem unavená a nachcípaná, noc je mi moc krátká. Pan Č. mě krmí záhadnými patáky a tvrdí, že mi pomůžou od bolení v krku a asi má i pravdu. K ránu ještě na chvilku zavítáme do Vočí, kde narážíme na Namuras a PetraSF. Takže už víme, kde se vždycky schovávají.
Nedělní ráno je jako vždy nevlídné. Je zima, špatně, hladno, balno. A O conu po conu je letos dost pozdě, takže se rozhodneme odjet už před tím. Každý si posháníme poslední nezbytnosti a před kinem se dlouze objímáme. Vzpomenu si, jak Faith láká ve škole za oknem Buffy ven, že budou zabíjet, a v autě namaluju na sklo do vysráženého dechu pro ty, co necháváme před kinem, srdce.
Křest Pěny dějin Foto: autorka
Myslím, že se na conech chováme trošku jako vojáci, kteří dostali opušťák z fronty. A není divu. Každý z nás vede tam venku vleklou válku, jejíž konec je v nedohlednu. Bojujeme za možnost zachovat si vlastní osobnost a integritu v šedi reality. Někdo z nás byl poslán do zákopu, někdo to schytává v první linii, ale troufám si tvrdit, že nás to všechny unavuje.
Cony jsou pro nás požehnáním a dovolují nám alespoň na okamžik zapomenout.
A za letošní FFS zase patří můj velký dík Vaškovi, ale i všem ostatním, do posledního fana.
Zuzana „Lament“ Kocurková
Namuras a její triko Foto: autorka
