×
TOPZINE.cz

Klinická smrt aneb Setkání s Bohem

Ti, co si prošli posmrtným zážitkem, říkají, že už ví, jak vypadá život po smrti. Někteří jim věří, jiní si myslí, že je to nesmysl. Lékaři tvrdí, že při zástavě srdce dochází k nedostatečnému okysličování mozku a mozek produkuje reálné představy, které pacienti popisují jako posmrtný zážitek. Ovšem jak je možné, že všichni lidé bez rozdílu věku, náboženství a pohlaví vypráví ty samé příběhy?

Ilustrace: Veronika Krausková, Topzine.cz

Skeptici tvrdí, že se jedná o výplod umírajícího mozku, který má stejnou strukturu u všech lidí. Dokonce existuje názor, že v přírodě existuje mechanismus, který se nám snaží umírání zpříjemnit. Je dokázáno, že při umírání tělo vylučuje zvýšené množství hormonu endorfinu, který potlačuje bolest a je znám jako hormon štěstí.

Někteří namítají, že ale endorfin není halucinogenní látkou, a tak nemůže vyvolat popisované vidiny. Je ovšem známo, že intenzivně působící narkotický preparát ketamin tyto vidiny vyvolat může. Existuje tedy i teorie, že se v neuronech ukládá velké množství ketaminu a uvolňuje se v době smrti.

Pan Jan (39 let) prožil klinickou smrt ve svých 17 letech, když jeli s kamarádem za jednou dívkou a cestou zastavili u rybníka, aby se vykoupali. Předtím, než chtěl skočit ze skokanského můstku, ucítil v mysli myšlenku, která ho od skoku zrazovala.

Vzápětí ucítil ale další silnou myšlenku, která ho naopak nabádala k tomu, aby skočil. Bylo to velmi zvláštní. Nakonec se rozhodl skočit tzv. lomeňáka, kdy je tělo zalomené a zakloněné dozadu. Skok nezvládl a při prudkém dopadu na hladinu si rozdrtil čtvrtý, pátý a šestý obratel.

„Ve vteřině jsem ochrnul a celé tělo bylo paralyzované bez možnosti jakéhokoliv pohybu.“

Jan nehybně, jakoby v pozici kufru, klesal zády dolů ke dnu. Strašně se chtěl pohnout, hýbat rukama, nohama a vyplavat na hladinu. To už se mu bohužel nepodařilo. „Byl to hrozný pocit beznaděje. Přišel okamžik, kdy jsem věděl, že mám poslední bublinu vzduchu a jakmile jí vdechnu, zemřu,“ říká Jan.

Zdroj: Martin Koubek, Topzine.cz

Když mé tělo ochrnulo, ochrnulo mi i dýchací svalstvo a štěstí v neštěstí bylo, že mi voda nevnikla do plic. Věděl jsem, že musím umřít. Bál jsem se. Nevěděl jsem, co je po smrti,“ dodává. Jan si myslel, že smrt je něco jako cvaknutí vypínačem. Myslel, že nebude nic cítit a vědět o sobě.

A pak jeho duše opustila fyzické tělo

Jan nevěděl, co se děje, ničemu nerozuměl. Nevěděl, jestli se utopil nebo ne. Vždyť přece jeho tělo bylo pod vodou a bez vzduchu. „Zjistil jsem, že jsem „živý“, i když vlastně mrtvý. Najednou jsem se ocitl v neznámém prostoru. Dole za mnou po levé straně leželo mé mrtvé tělo. Nic jsem k němu už necítil a neměl jsem potřebu ho oživovat a zachraňovat. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se děje, a proč jsem mrtvý,“ vysvětluje.

Černý tunel vede do růžově žlutého prostoru

Jan začal klesat černým tunelem, aniž by se o to sám snažil, až doplul do růžově žlutého prostoru. Uvažoval stejně, jako když byl živý. Tam se cítil dobře a uvědomil si, že už tam někdy předtím byl. V tomto prostoru se najednou objevila zářící lidská postava. Jan doposud nevěřil v Boha, nevěděl o něm nic, ani o Ježíši Kristovi.

Foto: Laura Mohonea, Topzine.cz

Dříve poslouchal metalovou hudbu, měl rád motorky a dívky. Aniž by mu to postava řekla, věděl, že je to Ježíš Kristus. „Zažil jsem něco neočekávaného, ale krásného. Vzal mě do náruče, houpal a objímal. Zjistil jsem, že se netopím ve vodě, ale v jeho nesmírné lásce a dobrotě. Takový pocit jsem nikdy dříve nezažil a zřejmě ho zažiji až v nebi,“ dodává. I tak může vypadat zážitek vyvolaný klinickou smrtí.

Klinická smrt je diskutabilní událost. Jedná se o zemření a znovuoživení. Nejznámějším dílem zabývajícím se klinickou smrtí je Život po životě od Raymonda Moodyho. Lidé, kteří prožili klinickou smrt, většinou popisují podobné zážitky. Prolétají tunelem do oslnivého světla. Někdy se jim promítá celý život. Setkávají se se svými zemřelými blízkými. Chtěli by zůstat, ale kdosi jim vysvětlí, že se musí vrátit. Na své tělo se dívají svrchu, případně vidí lékaře a zřetelně slyší jejich rozhovory.

Přestože Jan v pozemském světě miluje svou ženu, jídlo, motorky a další věci, říká, že nic z toho se nepodobá aspoň trochu lásce, kterou poznal u Ježíše Krista. Pak se mu promítlo několik negativních okamžiků z jeho života a Ježíš se ho ptal: „Co chceš říci? Čím chceš obhájit svůj život?“

„To byl nejhorší pocit za můj dřívější i současný život. Zjistil jsem, že nemám co říci. Cítil jsem se pokořen a jen jsem mlčel,“ říká Jan. Vydal se dál chodbou, která se rozdělovala na dvě cesty. Nepřemýšlel o tom, kam má jít, a zamířil do jedné z nich. Když ale uslyšel Ježíšův hlas: „Stůj, vrať se, ještě není tvůj čas.“ Chtěl jít dál, ale Ježíš to zopakoval a vrátil ho zpět do jeho těla.

Zdroj: Laura Mohonea, Topzine.cz

Jak vypadá peklo?

Lidé, kteří popisují své zážitky, se většinou nedostali dál než na rozcestí. Toto rozcestí je v Bibli popsáno jako volba mezi nebem a peklem. Existují ovšem i lidé, kteří popisují děsivé zážitky, kdy měli možnost nahlédnout do pekla. Nejvíce se shodují zážitky sebevrahů. Zachráněnému sebevrahovi většinou ukazují jeho život a dávají mu na výběr: „Vrátíš se do života nebo zemřeš definitivně?“

Když Jan procitl, cítil bolest a zklamání z toho, že tam nemohl zůstat. Kamarád ho tahal z vody. Musel znovu začít budovat svůj život a naučit se žít s handicapem. Toužil po tom vrátit se zpět nebo alespoň najít zlatou střední cestu mezi nebem a zemí.

Poslání

Proč je některým sděleno, že ještě není vhodný čas? Zřejmě proto, že nesplnili své poslání. Většině těch, kteří prožili klinickou smrt, tato událost nějakým způsobem změnila život. Mají jiné hodnoty, získali víru a už se nebojí smrti, neexistence a neznámého.

S cílem dosáhnout stejné nepodmíněné lásky, kterou zažil v nebi, Jan vyzkoušel řadu vír. Ovšem nikde se už s podobným pocitem nesetkal. I přestože věděl, že existuje reinkarnace a že láska je mnohem důležitější než cokoli hmotného, tíhl k sobectví a starým navyklým špatným věcem.

Foto: Martin Koubek, Topzine.cz

Odpověď na své hledání našel Jan až v Bibli. Vedoucí křesťanského sboru mládeže mu poradil, aby se modlil a poprosil Ježíše, aby přišel do jeho každodenního života a změnil jeho život k lepšímu. Zprvu byl nedůvěřivý, ale při čtení Bible najednou vše dostávalo logiku. Po několika prvních modlitbách začal v srdci cítit zvláštní přítomnost Ježíše Krista, kterého potkal v nebi.

„Každý den jsem s ním mluvil v modlitbách. Stal jsem se oficiálně křesťanem, nechal jsem se pokřtít, začal jsem číst Bibli a chodit na bohoslužby. Dodnes nechápu, proč jsem se křesťanství dřív vysmíval, když je to tak výborná věc. Díky Bibli jsem poznal rozcestí cest (nebe a peklo), pojem věčnosti, nepodmíněnou lásku Boha a Jeho plán k lidem. Poznal jsem své hříchy a špatnosti. Od té doby vím, kam po smrti půjdu a nikdy bych už neměnil,“ vysvětluje Jan.

Nové poznatky

Podle dřívějších studií měli pacienti, kteří prošli klinickou smrtí, jen mizivé množství kyslíku. Vědci z California Institute of technology ovšem toto vyvrátili. Jejich pacienti měli při resuscitaci kyslíku dostatek, přesto mozek nevykazoval aktivitu. Podle nich není možné, aby lidé měli trvalé vzpomínky, protože při nedostatku kyslíku bývají lidé zmatení a nic si nepamatují.

Podle Dr. Parnia z nadace Horizon lidské vědomí funguje jiným způsobem, který na mozku není závislý. Probíhá další zkoumání, které by mělo prokázat, zda je lidská mysl pouze výplodem mozku nebo jestli jde o samostatnou entitu.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..