2 fotky 
Občas se kapele podaří taková nemilá věc. Vytvoří debut, který sklidí obrovský úspěchu u kritiky. Vydání druhé desky poté provázejí maximalistická očekávání, která se dají splnit pouze v případě geniálních interpretů. Patří Klaxons mezi ně?
Klaxons, Zdroj: stránky kapely
Odpověď na tuto otázku prozradím hned zkraje: Ne! Klaxons se pošoupli k progresivně laděnému rocku, kde bohužel maličko zapadli. Po jejich debutu Myth Of The Near Future jsem od nich, stejně jako většina kritiků, čekal trochu víc.
Surfing the Void je velmi kompaktní deska. Skladby jsou si dosti podobné a to pak především ve výstavbě refrénů. Taneční prvky zcela vymizely a byly nahrazeny sněním vnějšího vesmíru. A že ty sny nejsou příjemné, to nám naznačují poměrně unavené texty, které ovšem ke konci alba přitvrzují.
Kompaktnost má ale svou stinnou stránku v podobě znuděnosti, kterou mi album již na druhý poslech přivodilo. Kytary jak vystřižené z Arctic Monkeys mohly být naléhavější, říznější a progresivnější. Zpěv sice jistý prvek naléhavosti skrývá, ale svou vysokou tóninou navozuje neklidnou dřímotu.
Celkově se album dá označit za zdařilé, ačkoli dle mého názoru trochu bez duše. V mysli mi utkvěla jen jediná zajímavá píseň, a to Extra Astronomical z poloviny alba, zejména díky svému brilantnímu industriálnímu intru a mimozemskému vokálu. Syndrom druhé desky je neúprosný.
Klaxons – Surfing the Void
Vydáno: 23. srpna 2010
Celkový čas: 38:29
Skladby: Echoes, The Same Space, Surfing the Void, Valley of the Calm Trees, Venusia, Extra Astronomical, Twin Flames, Flashover, Future Memories, Cypherspeed
Vydal: PolydorHodnocení: 3***
