3 fotky 
Skoro každý den je někoho nebo něčeho. Kromě svých narozenin a jmenin slavíme státní svátky, existuje ale také den matek, učitelů, čokolády, den Labe nebo den bez aut. A právě dnes máme Evropský den jazyků.
Logo Evropského dne jazyků
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na webových stránkách informuje, že se Evropský den jazyků po celé Evropě slaví od roku 2001. A proč vůbec vznikl? Protože má mimo jiné upozornit na důležitost jazykového vzdělání. Nečekaně. Ale nebudu si z toho dělat srandu, protože i já vím, že dnes se bez znalosti minimálně angličtiny neobejdu.
Neuvědomuji si to jen ve škole při hodinách cizího jazyka, v zahraničí, když se potřebuji zeptat na cestu, nebo v centru Prahy, když se naopak cizinec na cestu ptá mě. V poslední době si nutnost znalosti cizích jazyků uvědomím ale také při obyčejné odpočinkové četbě!
Co dělá anglické slovo uprostřed češtiny?
Určitě se to stalo nesčetněkrát i vám. Čtete si knížku (pěkně česky, protože na původní znění si zatím opravdu netroufáte) a najednou, uprostřed českého textu, se objeví něco, čemu nerozumíte (i když byste měli).
Přesně takhle jsem byla vyjukaná, když jsem kdysi dávno četla Škvoreckého Prima sezónu. Danny se v knize honil za holkama, ale kromě toho také hrál v jazzové kapele. Pamatujete si, že. No, a protože čtenáři se skrz slova hudba těžko sděluje (pozor, neříkám, že to není možné!), Škvorecký sem tam do příběhu připsal i text písní. A ouha.
Jak ráda bych věděla, o čem Dannyho kapela hraje. Tenkrát jsem na vlastní kůži poznala to, čemu se říká jazyková bariéra. Když se bavíte s cizincem, existují ruce a nohy, gesta a grimasy. Ale cizí slovo je jednou napsané a nepomůže vám, i kdyby chtělo.
Je lepší kniha nebo česko-anglický slovník?
Což takhle hledat každé cizí slovo, které objevíte, ve slovníku? Děkuji, nechci. Obávám se totiž toho, že bych dřív přečetla celý slovník než onu knihu.
Ještě větší problém nastává v případě, že občas použitý jazyk v knize je vám zcela vzdálený. Tady vám nepomůže ani zmiňovaný slovník. A tak nezbývá nic jiného než si postesknout a doufat, že vám neunikne nic důležitého. (Internetové překladače z principu nepoužívám. U nich obvykle nerozumím ani výsledné češtině.)
Proto, milí čtenáři, učte se cizí jazyky! Vzhledem k tomu, že se celý svět pomalu poangličťuje, pofrancouzšťuje a poněmčuje, mohlo by se nám všem stát, že v českých knihách, novinách a časopisech nebudeme rozumět už vůbec ničemu!
