Karel Čapek: Hordubal. Kdo vraždil na Podkarpatské Rusi?

FOTO: Karel Čapek
Český PEN klub slaví. Zdroj: wikimedia.org

Román Hordubal je rozdělen do tří částí, z nichž každá zachycuje událost z jiného pohledu. V první knize dominuje hledisko Hordubalovo, ve druhé nazíráme na událost očima četníků, ve třetí pak očima veřejnosti. A je to právě tento trojí úhel pohledu, co činí tento román nesmírně zajímavým.

FOTO: Karel Čapek
Karel Čapek, autor trilogie. Zdroj: wikimedia.org

Juraj Hordubal se po osmi letech vrací domů na Podkarpatskou Rus z Ameriky, kam odešel za prací a odkud posílal manželce peníze. I doma se však cítí jako cizinec, neboť zde nalézá proměněné hospodářství, dceru, která si jej nepamatuje (holčičce Hafii byly pouhé tři roky, když Hordubal odjel) a manželku, která ho podvádí s čeledínem Štěpánem Manyou.

Hordubal, ač velmi silný člověk, který dokázal obstát v těžkých podmínkách v Americe, přijímá roli podváděného manžela. Svou ženu stále vnímá jako krásný ideál a její nevěru nevidí, nebo spíše vidět nechce. Onemocní a po několika dnech je nalezen mrtev, probodnut košíkářskou jehlou.

Obviněn je Štěpán a manželka Polana, která jej měla vpustit do místnosti, kde Juraj spal. Poté se spustí vyšetřování, v jehož procesu je sice vrah odsouzen, ale skutečná podstata Hordubalova příběhu se ztrácí. Tak, jako jeho srdce.

Baladická detektivka

Román Hordubal by se dal charakterizovat jako baladická próza, která se však vyvíjí v jakousi detektivku. Je zde zachycen tragický úděl Hordubalův a to nejen za jeho života, ale (zejména) po jeho smrti, kdy se z příběhu tohoto citlivého a vnímavého člověka stává jakási rutinní záležitost. Lidé okolo vidí vše jednoduše, málo se snažili poznávat a uniklo jim tak bohatství Hordubalova nitra. A právě to je noetickou prohrou, kdy se realita jedinečného lidského života ztrácí.

FOTO: Čapkova celoživotní láska Olga Schneinpflugová
Čapkova celoživotní láska Olga Scheinpflugová mu byla i inspirací pro jeho dílo.

Inspirací k napsání románu byla skutečná událost, resp. soudnička Čapkova redakčního kolegy z Lidových novin Bedřicha Golombka. Byl to případ, který se stal zajímavý jak po stránce kriminalistické, tak po stránce psychologické. Juraj Hardubej se po osmi letech vrátil z Ameriky s velkým množstvím peněz, které vydělal tvrdou prací v dolech.

Manželka Polana o něj však již neměla zájem a Juraj Hardubej byl v noci na 27. října 1931 zavražděn dlouhou košíkářskou jehlou. Z vraždy byl obviněn milenec Hardubejovy manželky a ona, Polana Hardubejová, byla obviněna ze spoluúčasti. Zdánlivě jasný případ, ale opravdu lze najít skutečnou pravdu a vynést spolehlivý rozsudek? Právě otázky, jako je tato, přivedly Karla Čapka k napsání Hordubala.

Jaká je pravda?

Jak již bylo řečeno, kniha je psána ze tří hledisek. Tak, jako se proměňuje styl jednotlivých částí, proměňuje se i pravda. Je Polana opravdu krásná, ideální žena, jako ji vidí Hordubal, nebo „kostnatá tetka“ jak ji popisují četníci? Je Štěpán Manya hodný strýček, kterému se často houpe na kolenou malá Hafie, nebo je to ten hrubý člověk, jakého vidí Hordubal? Pravda je relativní, záleží na úhlu pohledu. A to je jedno z mnoha poselství nejen této knihy, ale celé Čapkovy filosofie.

Kritika vytýkala Hordubalovi roztříštěnost a názorový a stylový nesouzvuk. Mnozí chválili část první, jež je z největší části Hordubalovým vnitřním monologem, ale ostatní dvě považovali povětšinou za násilně přilepené.

Ano, jednotlivé části se velmi liší, je to velmi znát při čtení – první kniha je asi nejtěžší, druhé dvě se přece jen čtou lépe, ale přesto výsledný efekt této neobvyklé kompozice zanechá ve čtenáři hluboký dojem.

„Kdyby to byl loupežný mord, tak budu, krucinál, čuchat jako vy. Ale vražda v rodině –
A já vám řeknu, já se ani nedivím, že Hordubala zabili.“
„Proč?“
„- – To už je taková nešťastná nátura. Měl to napsáno na nose, holenku,“ Biegl se šklebil.
„Čerta měl napsáno na nose. Měl v posteli mladého čeledína, to je celé. Člověče Gelnaji, to je tak jasný případ –“
„Kdepak, případy v rodině nejsou nikdy jasné,“ bručel Gelnaj.
„Však ještě uvidíte, Karlíčku. Zavraždit pro peníze, to je jasné, to se udělá jedna dvě; ale považte, týdny a týdny to v sobě nosit, po dny a noci si to rozvažovat – to máte, Biegl, jako byste si čuchnul k peklu. Vám je to jasné, protože jste tu nový; ale já jsem je všechny znal, Karlíčku, všechny tři – Co vám budu povídat;“

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*