3 fotky 
Autoři vědecko-fantastických knih nás často přenášejí do dávných časů a galaxií daleko odtud, které některým slouží pouze jako základy pro podobenství vztahující se k Zemi. Například Robertu Silverbergovi, který převedl původní povídku Isaaca Asimova Nightfall (česky Soumrak) do románové podoby Nightfall (česky Příchod noci). Vzniklo dílo napěchované nápady a myšlenkami.
Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz
Že planeta Kalgaš a její obyvatelé jsou lidem v jádru podobní a případné odlišnosti bezvýznamné, autoři avizují hned v úvodu. Jejich popisem díky tomu už napořád nemusí zdržovat sebe ani čtenáře. Pro příběh hraje roli jen jediný zato dosti výrazný rozdíl mezi Kalgaší a Zemí a tím je počet sluncí. Kolem Kalgaše jich krouží šest, což způsobuje neexistenci noci a tmy. Jak známo, co neznáme, toho se bojíme. O tom, jakou katastrofu by taková tma pro tamější obyvatele znamenala, je čtenář postavami knihy postupně seznamován. Asimov a Silverberg si ale řekli zajímavé časy na ně a Kalgašanům tma reálně hrozí.
Tato hrozba vytváří perfektní situaci pro rozvíjení hlavních témat knihy – střetávání vědy a náboženství a vyrovnávání se lidstva s nesmírností vesmíru. Přístupy vědy a náboženství jsou na první pohled naprosto odlišné, avšak v Příchodu noci se někdy jeví blízké nejen v závěrech, ale i způsobu myšlení. Sympaticky a překvapivě – u autorů sci-fi – působí nestrannost s jakou tyto dvě instituce autoři nazírají. Kriticky hodnotí dogmatismus ve vědě i náboženství a odhalují, že víra je často společná pro obé. (Není snad teorie velkého třesku pro 99 % lidí spíše předmětem víry než racionálního pochopení?)
Pomocí rozhovorů mezi postavami čtenáři předkládají úvahy nad úskalími, výhodami a nevýhodami, odlišnými i společnými rysy a praktickými dopady obou přístupů k základním otázkám světa. Střet vědy a náboženství také díky závěrečnému konspiračnímu zvratu končí, alespoň co se praktičnosti přístupů týká, téměř nerozhodně. Mimochodem jako malý vtip lze považovat občasné dovolávání se boha snad všemi vědci.
Isaac Asimov se také hojně věnoval esejistice a tento román esejí klidně mohl být. Silverbergovi se daří čtenáře oklamat a vnuknout mu pocit, že čte sci-fi román a ne skrytou úvahu. Rozhovory jsou natolik dynamické, že si čtenář ani nevšimne, jak uměle by ve skutečnosti zněly. To je největší vítězství autorů. V polovině knihy nicméně samotný děj trochu ztrácí dech a čtenáře může napadnout, že esej nebo nějaký asimovský dialog by byly vhodnější formy.
Naštěstí v druhé polovině nastane ta správná katastrofa a rozběhne se příběh, jehož hlavní složkou jsou postavy. Ty se sice zdají ze začátku ploché a jejich jednání působí někdy nelogicky a nepravděpodobně, ale ke konci, když se autoři zaměří jen na některé z nich, si přece jen bude čtenář přát, aby to s nimi dobře dopadlo.
Co se týče logiky, je třeba ještě zmínit určitou nedůvěryhodnost vědeckých závěrů vědců z Kalgaše. Člověk nemusí vystudovat fyziku ani archeologii, aby se mu některá z vysvětlení zdála přitažená za vlasy. S logikou jsou autoři často na štíru, ale o exaktnost v tomto vědecko-fantasticko-společenském románu nejde.
Název originálu: Nightfall
Český název: Příchod noci
Autoři: Isaac Asimov, Robert Silverberg
Překlad: Luboš Makarský
Obálka: Don Dixon
Počet stran: 407
Vydal: Laser-books s. r. o. 2011Hodnocení: ***** (90 %)
