×
TOPZINE.cz

Kafkova neuvěřitelná Proměna. Jak se člověk cítí v kůži brouka?

Franz Kafka
Opravdová proměna. Zdroj: laotrapiel.files.wordpress.com

Také znáte ono slavné dílo Franze Kafky, ve kterém se proměňuje v nevábného brouka? Kafka jej napsal roku 1915, tedy v průběhu první světové války. Přestože se mezi lidmi vykládá různě, je Proměna svým způsobem kritikou lidské pomíjivosti a nestálosti. Pojďme společně nakouknout pod broukovy krovky a ujistit se, že tam nezůstalo shnilé jablko.

FOTO: Proměna
Kafkova Proměna, Foto: Marián Luha, Topzine.cz

Vystupte ještě na moment z reality všedních dní a otevřete Kafkovu Proměnu. Už po dočtení prvních souvětí vás unese zvláštní forma exprese a vy ucítíte pocit sounáležitosti – a hle, s odporným broukem. Přestože postupujete pomalu a popis okolí vás může chvílemi nudit, nedejte se zmást a dojděte až ke klíčové zápletce.

Co se to se mnou stalo…?!

Řehoř Samsa je obchodník, živící svou rodinu. Pracuje od rána do noci pro pohodlí své matky, otce a sestry. Příběh začíná ve chvíli, kdy se mladý Řehoř probudí, aby odjel pracovně vlakem v pět hodin. Záhy ale zjistí, že se s ním stalo cosi podivného: proměnil se v brouka. Naráz mu jeho povolání připadá velmi obtížné a dá mu velikou práci zvednout se z postele… Rodina Řehořovu proměnu nejdříve nechápe, poté se od něho distancuje.

Jediná sestra, která s bratrem soucítí a nosí mu jídlo, za ním chodí a obstarává mu tak společnost. Přesto se ho stejně jako zbytek rodiny štítí. Postupem času začnou jeho blízcí diskutovat, co si počít dál – obtížný hmyz, přestože uvnitř člověkem, je totiž na překážku dokonce potencionálním podnájemníkům jejich domu. Všem se velice uleví, když Řehoř skoná.

O výklad“ se raději nepokoušejte

FOTO: Franz Kafka

Ačkoliv byl Franz Kafka surrealistickým a velmi expresionistickým literátem, nelze v jeho dílech nevidět ani náhled filosofický. Morálka, etika, vymezení jednotlivce vůči společnosti: to jsou témata, která v jeho díle můžeme objevit. Jeho rozpolcená, před lidmi temně uzavřená osobnost, funguje na okolní svět jako magnet. Přestože lze Proměnu vykládat různě, všechny teze mají cosi společného – prchavost lidských citů, snadná manipulovatelnost společnosti, morální úpadek. Anebo nám snad chtěl Kafka říci, že jeho depresivní nálady jsou zhruba takové, jako když se otřesete při blízkosti nevábného brouka?! Pro získání vlastního úsudku musí tuto knihu každý pokoušet sám.

Přestože Kafka napsal své dílo roku 1915, tedy v průběhu první světové války, nemůžeme vznést jasné důkazy, které by dokládaly souvislost dobových poměrů a samotného díla. Kafka píše velice zvláštně a neobvykle. Často si s realitou pohrává a lze těžko usoudit, kdy je tomu tak promyšleně a kdy nikoliv. Podle Vladimíra Prokopa, středoškolského profesora a autora řady učebnic literatury, chová Kafka odpor ke zmechanizování člověka okolními vjemy. To znamená, že Řehoř Samsa si uvědomí svou situaci, dobrovolně se do ní položí, vyčkává na smrt. Podobně v jiném dějovém rámci je tomu u Kafkova Procesu.

Nereálné, absurdní – a směšné

KOLÁŽ: Proměna
Kafkova Proměna, Foto: Marián Luha, Topzine.cz

Jakýkoli pokus o výklad Proměny bude vždy nedokonalý – už jenom proto, že si z ní můžeme odnést jen to, co sami uznáme za vhodné. Jeví se to jako překvapivé, ale je to tak. Vždyť i profesor německé literatury Stanley Corngold našel v tomto zajímavém díle na sto třicet možností výkladu! Jakkoli není nutné, abychom je všechny znali, dává nám tato skutečnost prostor k zamyšlení, jestli chápeme toto dílo správně a jak doopravdy měla být Proměna vyložena. Kafkova psychika byla údajně silně ubíjena vlastním otcem, o čemž svědčí nejenom jeho umělecká povaha, ale také dílo.

Přiznám se, že když jsem se za studijních let začetla do tohoto Kafkova pokladu já, nebyla jsem jeho počinem právě nadšená. Osobně totiž hmyz nemám ráda a jakkoliv jsem se snažila vžít do hlavní pointy knížky, nebylo to pro mne vůbec jednoduché. Na druhou stranu byla četba velice dramatická a často až zamrazující, což pro někoho nemusí mluvit ve prospěch knihy, ale pro mě byla takto mnohem napínavější. Obdivovala jsem blízké ve zbytcích empatie k nevábnému stvoření a zároveň jsem cítila, že je to jaksi přirozené… Ale přesto – cosi diskutabilního zde je. A že to tak vypadá, není toho málo.

Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal ve své posteli, že je proměněn v jakýsi obludný hmyz. Ležel na krunýřovitě tuhém hřbetě, a když trochu nadzdvihl hlavu, viděl své vypouklé, hnědé, obloukovitými výztuhami členěné břicho, na jehož temeni se přikrývka, hotova docela sklouznout, stěží ještě dokázala udržet. Početné, ve srovnání s jeho celkovou objemností žalostně tenké nohy se mu nemohoucně kmitaly před očima.

Co se se mnou stalo? pomyslel si. Nebyl to sen. Jeho pokoj, správný, jenom trochu moc malý lidský pokoj, ležel klidně mezi čtyřmi dobře známými stěnami. Nad stolem, na kterém byla rozložena rozbalená kolekce vzorků soukenného zboží – Samsa byl cestující – visel obraz, který si nedávno vystřihl z obrázkového časopisu a umístil do hezkého zlaceného rámu. Znázorňoval dámu, jež vybavena kožišinovým kloboukem a kožišinou kolem krku sedí zpříma a nastavuje divákovi těžký kožišinový rukávník, v němž mizí celé předloktí.

 



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..