3 fotky 
Brněnská kapela Kacu!, charakterizující se jako anti-anorexic world music show, na sklonku října roku 2009 přivedla na svět své první album s názvem O ženských a chlapech, slimákovi a cibuli. Byť se mu nedá upřít velká míra nápaditosti i schopnosti omámit, přece jen není přesvědčivé zcela.
Zdroj: blackpointmusic.cz
Ústřední postavou Kacu!, působících na hudební scéně od roku 2008, je Eva Gina (dříve Czaldy-Waldy kvartet), kterou na desce nelze přeslechnout. Jednak určuje melodický rozměr písní, a to smyčcovými nástroji (cello, morin chuur) a hlasem, ale zároveň je také autorkou hudby a většiny textů alba. Doplňují ji dva zkušení rytmikové, Aleš Obkráčil (kontrabas, baskytara) a Tomáš Rohleder (bicí, perkuse), kteří za sebou mají mj. několikaleté působení v Marace.
Jak se této trojici vede? V písních rozprostřených mezi moravským folklorem a Orientem je Evin hlas schopen hravého skotačení, umí se proplétat jako meluzína, mazlivě zavrnět, dokáže se ztišit, místy z něj zaznívá také protřelost, zvrácená zvědavost, ba dokonce i pořádné burácení. Tu a tam následuje otisky stop smyčců, dovede je však i obtančit. Rytmická část skupiny potom umožňuje této stavbě stát na solidně pevném podloží.
Zatímco hudební rozměr desky působí svěže, invenčně a hlavně kompaktně, totéž se už nedá říct o textech jako celku. Zestručním-li to, komplet rozhodně není vyvážený. Na jedné straně najdeme výpůjčky od literárních gigantů Rainera Marii Rilka (Maedchenlied, Kurtisane) a dvou nositelů Nobelovy ceny za literaturu, Rabíndranátha Thákura (Vlny) a Wisławy Szymborské (Cibule), na straně druhé se setkáváme s texty autorskými, jejichž původkyní je Eva Gina. A právě mezi nimi najdeme takové, které pozitivnímu dojmu z alba dokáží významně ublížit.
Shodou okolností se to týká zejména těch, které celou kolekci spínají jako kolíček na prádlo, tedy úvodní Slimák Superslim a závěrečné Já samička vypasená. Slimák růžový první písně představuje metaforické zpodobení té mlsné, která dokáže člověka pořádně prohnat. Zároveň je ale i tím vnitřním hlasem, který chce být štíhlý, chce být in / chce být slimák Superslim. Spojení klišé být in, dále toporné slovní hříčky slimák Superslim a přesmíru vysoké polohy Evina hlasu bohužel ve výsledku zastiňuje výše zmiňované přednosti.
Stejně tak i závěrečná folklor karikující Samička užívá ke škodě celku humoru velmi toporného (Já samička vypasená moc ráda papám / Na světě je tolik dobrot, kam je všechny dám? / Do bříška se mi už nevejdou / Měkké bílé špíčky z džínů polezou / Na světě je tolik dobrot.. / Kam je jenom všechny dám?…).
Pro úplnost je však třeba zmínit, že Eva je také schopna napsat text zajímavý. Dokazuje to např. slovy grindcoreové parodické miniatury Chroust, která pro svou výtečnou zkratku stojí za uvedení. Člověk je zdivočelá hladová šelma / Chroust.
Ty, kterým je milý humor černý, pak nezklame píseň Miláčku, zaznamenávající šílenou demontáž partnerova těla a mysli. I kdyby tímto textem byla myšlena pouze dokonalá analýza Jeho mysli a ochočení, jiný možný výklad, skutečné porcování, k němuž vybízí zpěvaččin vylekaný závěrečný přednes, může vzbudit v krvelačném posluchači hogofogovsky hurónský řehot. V této písni užívá Eva holt příjemně pestrý herecký rejstřík.
A dále? Z těch kompletně autorských potěší například beatboxové pohrávání s rytmickým potenciálem slova žinčica, ač by nebylo od věci více je rozvinout (Žinčica). Mezi písněmi vážnějšími pak například zaškrábe otřelé užití slova duše (Tíha: Žijeme tu nádhernou tíhu / spolu na Zemi nás drží / Duše by dávno chtěla prchnout mezi světy / Kde neměří se čas / Lidský čas).
Shrneme-li textovou stránku, Kacu! si volbou básní výše uvedených autorů pěkně zavařili. Ve spojení s Szymborskou, Rilkem a Thákurem by bylo ovšem těžké obstát pro každého…
Brněnská hudební skupina Kacu!, Zdroj: myspace.com
Když už se zmiňuji o vypůjčených básních, je na místě nahlédnout, jak se jejich zhudebnění a následná interpretace zdařily. Nejvíce mě potěšily obě písně, jimž posloužily za základ básně Rilkovy. Maedchenlied je uchopená jak pěvecky, tak instrumentálně citlivě, oplývá křehkou silou posluchače vtáhnout. Také živelné zpodobení lyrické hrdinky a jejího světa v Kurtisane si zaslouží chválu. Pozornost zaujmou i přesvědčivé hypnotické Vlny. Interpretace Cibule naopak podle mě představuje pro kapelu v jistém ohledu poněkud velké sousto, občas z ní, co se týče zpěvu, vykoukne tápání (hudebně je to jinak lahůdka).
Poslední zastávku je třeba učinit u názvu desky. Patří žel mezi ty skutečnosti, které ubírají na síle. Působí, jako by se autoři za každou cenu pokoušeli o shrnutí celku. Takové členitosti, jakou kapela disponuje, ovšem zvolený název nesluší. Je příliš hrubý, protože spojuje nespojitelné…
Pakliže mám formulovat nějaká slova na závěr, uvedu: Nepochybně zajímavý počin Kacu! má své slabiny. Přesto si myslím, že nabízí přednosti, které pokud budou v příštích letech naplno využity, můžeme se nadít alba po všech stránkách výjimečného.
Kacu! − O ženských a chlapech, slimákovi a cibuli
Vydáno: 26. října 2009
Celkový čas: 46:25
Skladby: Slimák Superslim, Miláčku, Cibule, Měkká, Maedchenlied, Vlny, Žízním, Tíha, Chroust, Kurtisane, Žinčica, Já samička vypasená
Vydalo: Black Point music
Hodnocení: 3 a půl***
