Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Julie Cattová se ptá: Jsem normální?!

Redakce

Redakce

11. 8. 2010

FOTO: Kniha NormálníNázev knihy Julie Cattové si pohrává se společenskými konvencemi a polemizuje s nimi.  To, co se autorce může zdát normální, pobuřuje nejednu ženu upřednostňující konzervativní model rodiny. Naopak spletité životní osudy autorky přitahují tolerantnější čtenáře jako magnet.  Julie svůj život netají, naopak představuje se jako žena, která se rozhodně nenudí.

FOTO: Drogy

Drogy, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz

Jedná se o autobiografický román, v němž Julie  Cattová nejprve vypráví o svém dětství.  V  období dětského štěstí však Julie naráží na spoustu překážek, ať už je to vztah s málomluvnou a odtažitou matkou či to, že je adoptovaná. Julie ve škole velice rychle získala nálepku průšvihářky a problémové studentky. Tyto okolnosti podporují i její brzké milostné zážitky v pubertě, ke kterým se přidává i experimentování s drogami.  V této části knihy má čtenář pocit, že její život je jeden velký omyl.  Již nyní překvapuje jistota a vyrovnanost, se kterou se svěřuje s tajemstvími drogové závislostí.

Dítě a kokain

FOTO: Kniha Normální

Foto: Kateřina Strakošová, Topzine.cz

Nová etapa Juliiny existence začíná sňatkem s Willem a narozením jejich prvního dítěte, Cobyho.  Je s podivem, jak snadno se Julie dokázala vzdát drog. Stačil jí k tomu jediný moment a pohled na polomrtvou kamarádku.  Takto překonaná závislost působí nedůvěryhodně, jelikož silně kontrastuje s předchozími pasážemi, v nichž šňupání kokainu je na denním pořádku. Zvlášť poté, kdy společností proběhla vlna osvěty o nebezpečnosti návykových látek, především pak o náročné a dlouhodobé odvykací léčbě.

Mladá matka se usilovně snaží zvládat domácnost a být dobrou manželkou, jenže její touha po zábavě a nějakém tom drinku s přáteli je jí stále v patách. Do tohoto zmatku křičících dětí a s lehkou kocovinou, jí pošťák předává zásilku, v níž žádají o setkání její biologičtí rodičové. Následující kapitola knihy je až dojemně plná oboustranné tolerance. Julie nadšeně přijímá a setkává se s oběma biologickými rodiči, bez známek nenávisti či pohrdání.

Tématu adopce a složitých vztahů v rodině s jiným než pokrevním příbuzenstvím se v rámci svého příběhu věnuje Julie jen okrajově v prvních kapitolách knihy. Přesto, až na několik výjimek, fungují tyto vztahy na stránkách románu vždy velmi dobře. Do jisté míry je překvapující až zarážející, že všichni členové rodiny sdílejí vzájemné sympatie. Žádné dítě nevyčítá svým rodičům, že se ho vzdali či že mu upřeli možnost vyrůstat s otcem.  (Mnohem častěji se nejen v médiích setkáváme s trendem opačným.)

Lesbické zkušenosti

Čtenářsky fascinující je období Juliina života, v němž dává přednost výhradně ženám před muži. Naprosto otevřeně zde hovoří o svém postoji k feminismu i bisexualitě. Dynamitem vhozeným do Juliina již tak dost bouřlivého života se stává hudební festival v Michiganu, na němž se Julie poprvé ocitá ve světě žen bez mužů a náramně se jí zde líbí. S neskrývanou vášní hovoří o ženách jako o objektu své touhy.

Obrázek: Ilustrační obrázek vyjadřující ženskou náklonnost

Po několika letech strávených v ženské komunitě se Julie opět rozhoduje navázat vztah s muži. Zatímco prvním manželství a láskou k Frenkii se autorka zabývá podrobně, následující okolnosti jejího života nabírají rychlý spád. Po strádání několik předchozích let nachází Julie útěchu v náručí kolegy z práce. Krátkodobý poměr, jehož výsledkem je narození syna Lea, vystřídal dlouhodobý vztah s otcem dvou dětí Paulem. Nyní si Julie vyzkoušela také roli nevlastní matky neposlušných dětí, které jí jasně dávají najevo, že ona jejich matkou není. Přestože se Julie nakonec rozhodla opět žít s muži, období své lásky k ženám považuje za nedílnou součást sebe sama.

Normální hodnocení

„(…)Peterovy historky neznaly hranic, rozlétaly se až do stratosféry a snášely se ve složitých kličkách až mezi obyčejné lidi ve stanicích metra, kroutily se a obracely se dovnitř sebe samých jako virus do počítačového programu.“ Dlouhé pasáže vyprávění bez dynamiky přímé řeči autorka zpestřuje originálními metaforami a přirovnáními. Přesto méně pozorný čtenář může v dlouhých souvětích takříkajíc ztrácet nit vyprávění.  Příběh je prokládán dopisy, které jsou otištěny kurzívou. Slangové výrazy se autorka pokouší vysvětlit pomocí poznámek pod čarou. Z hlediska formální stránky je román členěn na kapitoly různého rozsahu.

V dnešním světě otevřených tabu můžeme příběh Julie Cattové označit jako život bez hranic. Vyprávění kořeněné erotikou, jež dodává událostem lesk věrohodnosti hraničící až s neuvěřitelností, že vše to, o čem Julie hovoří, se skutečně mohlo stát.  Kniha je svým obsahem nenáročná, je vhodná pro chvilky odpočinku a relaxace. Místy dojemná, jindy působí Juliino chování trestuhodně, záleží pouze na vás, milí čtenáři, do jaké míry se s hrdinkou ztotožníte.

Název: Normální
Název originálu: Normal
Autorka: Julie Cattová
Překlad: Ina Leckie
Obálka a sazba: René Senko
Počet stran: 280
Vazba: pevná s přebalem
RozměryR: 130 × 200 mm
Vydalo: nakladatelství Jota, 2010
Doporučená cena: 268,- Kč

Hodnocení: **** (70%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Julie Cattová se ptá: Jsem normální?!