4 fotky 
V druhém díle se podíváme na „léčbu“ homosexuality, na to, jak je to ve zvířecí říši, nebo jak se odráží ve společnosti. Čtěte víc o věčném tématu pojícím se s lidskou sexualitou.
Britney Spears a Madonna na MTV awards 2003, Zdroj: metro.co.uk
Léčba
Když člověk došel k poznání, že se nejedná o nepříjemný a nemravný zlozvyk, označil homosexualitu za nemoc, za zmínku stojí historie „léčby“ homosexuality. Způsoby byly zvláštní, kruté a mnohdy nesmyslné. Jednou se lékaři snažili nedostatečně mužným gayům naordinovat více mužských hormonů (androgenů) nebo transplantovat mužská varlata na místo jejich homosexuálních. Co z toho bylo, si snad umí každý představit. Tělo cizí orgán nepřijme a z normálního homosexuála byl nakonec vykleštěný gay.
Když se dokázalo, že za homosexualitou nestojí málo hormonů, ale mozkové funkce, reakce sexuálních center mezimozku na hormon, zkusila to věda z jiné strany. Co kdyby tedy šlo o něco, co ovládneme? Nebo něco, co by šlo léčbou averzní, tzn. budící odpor, odstranit? Praxe byla krutá. Homosexuálům byly promítány lechtivé a vzrušivé obrázky, součastně s tím jim byly podávány léky vyvolávající nevolnosti a zvracení, nebo byli podrobovány elektrošokům. Výsledek byl nulový, pacient se pozvracel, když musel, například při kontrole lékařem, ale jeho „odlišnost“ byla nezměněna.
Tyto studie u nás v padesátých letech vedly k tomu, že se psychiatr Kurt Freund zasloužil o odtresnění homosexuality. Následovali pokusy s LSD, které samozřejmě také k ničemu nevedly. Neurochirurgie, která je velice nebezpečná a spíše se jedná o mrzačení než léčení pacienta, v několika případech pomohla, ale vysoká úmrtnost „pacientů“ nebo lépe řečeno „pokusných králíků“ vedla k tomu, že se od ní rychle upustilo. U nás se tento způsob „léčby“ nikdy nezkoušel, z etického hlediska se u nás setkal s opovržením.
Lindsay Lohan, Zdroj: condodomain.com
Homosexualita zvířat
Zajímavou a v této oblasti velice poučnou kapitolou je homosexualita u zvířat. Homosexuální chování bylo zjištěno u 471 živočišných druhů, nejvíce u savců (167), ptáků (132) a překvapivě hodně u bezobratlých (125). Mnozí se domnívali, že se jedná o výběr z nouze, kdy by mělo být málo jedinců opačného pohlaví, ale některé studie prokázali, že tomu tak není. Například některé samice racků se spáří se samcem a pak jej opustí a mláďata vychovávají samice dvě. Každý desátý pár tučňáků je homosexuální! Někde se vytváří stabilní homosexuální páry a zvířata to jaksi neřeší.
Kolem a kolem je přeci člověk jen obyčejné zvíře s mozkem, jaký by v tom pak tedy měl být rozdíl? Tučňák svou homosexualitu taky nikde neokoukal. Zde asi jen člověk postavil na první místo muže a ženu jako alfu a omegu partnerské existence. Ano je to logické, co se rozmnožování týče. Jenže ještě toho je tolik, co nevíme a tak je mrzuté, jak se člověk na homosexualitu díval a někdy bohužel ještě dívá. Jestli pak není právě ten, co homosexualitu zavrhuje nemocen. Říká se tomu homofobie a tento termín označuje strach z homosexuálních lidí, jejich diskriminaci a odmítání. Tito lidé nevnímají své postoje a názory za iracionální, ale doba se změnila. Víme, že to není nemoc ani porucha. Jsou stejní jako my. Někteří lepší a někteří horší. To už je ovšem o něčem jiném.
Sarah Michell Gellar a Selma Blair ve filmu Nebezpečné známosti, Zdroj: hecklerspray.com
Homosexualita a děti
A jak na výchovu dětí? Položme si otázku, zda-li je lepší mnoho spokojených homosexuálních párů, vychovávajících děti, nebo snad dětské domovy plně osamělých dětí?
Mnohokrát jsem se setkala s názorem, že to jediné by jim nemělo být povoleno. Ale proč? Mnozí tvrdí, že by dítě bylo vystaveno výsměchu ze strany spolužáků a kamarádů. Nicméně upřímně řečeno, není snad tohle role rodičů, aby na své dítě nepřenášeli žádné homofobní tendence a seznámili je se světem, jaký je? Argumenty ohledně ovlivnění následné orientace dítěte se zdají být nesmyslné, zatím žádná studie neprokázala, že by se sexuální preference dala naučit, že by se dal jedinec přeorientovat. Chápu, že pro mnohé je výchova dětí v homosexuálním páru nepřirozená, ale o co je přirozenější být jako dítě úplně sám?
Homosexualita ve společnosti
V součastné době se lidé nemusejí tolik bát o své orientaci mluvit. Jsou kluby, kde se tito lidé srocují, jsou weby, časopisy, televizní pořady. Symbolem homosexuálního hnutí se stala duhová vlajka a myslím, že je jen otázka času, než se lidé úplně otrkají a zjistí, že je přeci jedno, jaké je kdo orientace. Objevil se termín registrované partnerství. Naši zákonodárci asi chtěli tuto problematiku rychle vyřešit a mít klid, protože v zákoně se nachází pár chyb, nedostatků a ne všechno je přesně definováno. Inu chce to čas, než se s tím hne, je konec konců dobře, že k odsouhlasení registrovaného partnerství došlo. Ať už jsou nedostatky jakékoli, je na místě, aby i homosexuální páry dosáhly ve společnosti stejných práv.
U nás i ve světě je mnoho populárních gayů a lesbiček, o někom se to šuškalo již dlouho, u někoho, by nás to ani nenapadlo. Cynthia Nixon, roztomilá zrzka z populárního seriálu Sex ve městě, Michael Stipe, zpěvák úspěšné kapely R.E.M., herečka Jodie Foster, milovník Alain Delon a mnoho dalších. Ale nechoďme tak daleko do ciziny, u nás je to Martina Navrátilová, Ester Kočičková, Pavel Vítek, a nebo již profláknutý Jan Troška.
