2 fotky 
Celý svět si dnes připomíná třicetileté výročí úmrtí Johna Lennona. Většina jeho fanoušků si připomíná zpěváka, textaře a aktivistu, ale John Lennon se zapsal i do historie literatury. A zanechal v ní docela zajímavou stopu.
John Lennon se nebál originality, Zdroj: johnlennon.com
Většinu svých písňových textů napsal Lennon pro kapelu Beatles ve spolupráci s Paulem McCartneym. Z těch, které pro brouky napsal sám, zmiňme například All You Need Is Love, A Hard Day’s Night nebo Strawberry Fields Forever. Jeho texty vycházely z dění kolem něj, často však byly ovlivněny užíváním drog, především LSD a marihuany.
John Lennon byl vždy rebel, ale také pacifista, což se projevilo hlavně po jeho odchodu z Beatles. Jeho reakcí na válečný konflikt ve Vietnamu bylo album Imagine. Stejnojmenná titulní píseň je dodnes symbolem mírového snažení. Myšlenku světového míru dokázal John Lennon vložit i do ryze vánoční písně Happy Christmas (War Is Over).
Třikrát a dost
John Lennon nebyl pouze hudebník a textař, ale také spisovatel. Vyšly mu celkem tři knihy, v letech 1964 a 1965 tituly In His Own Write (česky Písání) a Spaniard in the Works (Španěl na vesnici), v roce 1986, tedy posmrtně, pak kniha Skywriting in Word of Mouth (Nanebepění).
Jeho knihy jsou sbírky povídek plné bizarních až surrealistických obrazů, přesmyček a neuzavřených konců, které nechávají prostor pro čtenářovu představivost. Je zřejmé, že místo sdělení hlubokých myšlenek se Lennon snažil předvést své tvůrčí, improvizační schopnosti a v neposlední řadě také smysl pro humor. Součástí knihy Skywriting in Word of Mouth byla také Lennonova autobiografie, ve které mimo jiné popisuje rozpad kapely Beatles.
Lennon ve svých knihách odhalil další stránku své osobnosti i svého tvůrčího potenciálu. A i tato stránka Brouka z Liverpoolu si zaslouží být dnes připomenuta.
Ukázka z knihy Písání (In His Own Write):
Fáfův mejdan
Byl vánoční čas, ale Fáfa byl sám. Kampak se poděli všichni jeho dobří kámošové: Bertík, Dóda, Ruda, Niky, Líza, Béda, Vily, Jája, Dolfi, Pravoslav, Tom, Míra, Lolo, Vilém, Jarmila? Kampak se neska poděli? Fáfa koukal smutečně na jediný pohled k vánocům od svého taťky, který tady nebydlel. „To mi neni jasný, proč sem tak sám, zrovna dyš se čekal pár známejch?“ přemýšlel Fáfa. Ale pak se dal do zdobení stromečku. Najednou se ozvalo veselé zaťuknutí na dveře. Kdo ale gdo jen to může klepat na moje dveře? Otevřel a tam stál kdo? No jeho kámošové. Bertík, Dóda, Ruda, Niky, Líza, Béda, Vily, Jája, Dolfi, Pravoslav, Tom, Míra, Lolo, Vilém a Jarmila přece. Jen poďte dál, staří braši, přátelé a kamarádi. S velkým výrazem v tváři je Fáfa lípal. Všichni se strkali a křičeli „Šťastný a veselý, Fáfo,“ a jiné srdečnosti, pak na něho skočili, tloukli ho mocnými údery do hlavy a křičeli: „Nikdy sme tě nemněli rádi, celý ty léta co tě známe. Nigdy si nebyl opravdu jedním z nás, ty mněká hlavo.“ Víte, zabili ho, ale neumřel přeci sám. Veselý Vánoce-tung, Fáfo, starouši.
