3 fotky 
Pokud si někde přečtete číslo 21, co vás napadne? Sedm krát tři? 21. století? 21 let od Sametové revoluce? Ano, máte pravdu ve všech případech. Nicméně jen asi fanoušek Joe Cockera si uvědomí, že Hard Knocks je i 21. studiové album stárnoucího rockera. A na stará kolena se slavný zpěvák rozhodl si zaexperimentovat. Úspěšně?
Joe Cocker, Zdroj: cocker.com
Joe Cocker je ve světě znám díky svým slavným cover verzím. Mezi nejznámější patří jeho předělávky The Beatles nebo Boba Dylana. Rockový bluesman si také vždycky rozuměl s gospelovým sborem za zády. Hard Knocks ale přináší značné změny. Až na poslední track I Hope od The Dixie Chicks jsou totiž všechny písně originální a Joe si také častěji troufne popustit svůj vyzrálý hlas z uzdy bez podpory gospelu.
Celé album vyjma poslední coververze The Dixie Chicks produkoval Matt Serletic známý například díky své spolupráci s Carlosem Santanou. I Hope produkoval Tony Brown, který za mlada hrál na piano pro Elvise a produkoval i originál pro Dixie Chicks.
I přes omračující soubor slavných jmen, která se na Cockerově albu podílela, není Hard Knocks po hudební stránce nic zvláštního. Celé zní jak z osmdesátých let minulého století a nikterak se nesnaží o instrumentální inovaci. To ale není na škodu, poněvadž samotné Cockerovo charisma sálá z celé desky a činí ji výjimečnou. Kdyby si takovou dovolil nahrát kdokoli jiný, nutně by musel ztroskotat.
Hned úvodní otvírák Hard Knocks s podmanivým funky zvukem razantně otvírá pomyslné dveře k albu. Za nimi tančí skotačivá Get On, která vás donutí si alespoň poklepávat nohou do rytmu pokud ne už rovnou vstát a tančit. Když unaveni dosednete zpátky do křesla, je čas na první baladu Unforgiven založenou na klavíru. Osobně jsem se u ní zpočátku trochu nudil, ale časem jsem se v Cockerově hlasu našel.
Joe Cocker, Zdroj: cocker.com
The Fall má vskutku přiléhavý název, protože znamená pád do průměru. V So It Goes se naopak Joe pouští do poměrně vysokých poloh, kde je cítit, že je na samotné hraně, ale stále se drží. V Runaway Train si zase hraje s elekronikou. Nedá se říci, že nepovedeně, ale tato píseň by se bez toho v pohodě obešla. Naopak popová The Same je silně podprůměrná a nudná. Poněkud patetická Thankful je také spíš pro plačtivější povahy. Závěrečný cover od Dixie Chicks I Hope je ale Joeův trumf. Původně nenápadný song se v jeho rukách stává s vydatnou pomocí gospelu skvělým závěrem alba.
Album se dá shrnout ze tří pohledů. Z pohledu fanouška je to jasná koupě už jenom kvůli tomu, že si Joe pohrál a nebál se inovace ve své tvorbě. Nový producent také vnesl do jeho tvorby svůj jedinečný rukopis. Člověk neznalý může toto album považovat za instrumentálně skvělé soulové album s jedinečným zpěvem. A člověk hledající obohacení o nové formy, který očekává inovaci a posun do neznáma, by měl raději sáhnout po něčem jiném.
Joe Cocker – Hard Knocks
Vydáno: 2010
Celkový čas: 39:07
Skladby: Hard Knocks, Get On, Unforgiven, The Fall, So It Goes, Runaway Train, Stay The Same, Thankful, So, I Hope
Vydalo: Sony MusicHodnocení: 3***
