V Arcidiecézním muzeu v Olomouci je do 19. února ke zhlédnutí výstava věnovaná jednomu z nejvýznamnějších barokních sochařů na Moravě – Jiřímu Antonínu Heinzovi.
Postavy andělů od Jiřího Antonína Heinze Zdroj: Arcidiecézní muzeum
„Naše výstava, která představí dvě desítky dřevořezeb pocházejících převážně z kostelních interiérů, dvě vzácně dochované kresby a prostřednictvím fotografií také výběr z prací vytvořených v kameni a ve štuku, je tedy dosud nejširším představením díla tohoto umělce veřejnosti,“ uvedla kurátorka výstavy Helena Zápalková.
Po stopách M.B. Brauna
Jiří Antonín Heinz, svitavský rodák, se základům kamenosochařského a řezbářského řemesla vyučil v tamní dílně sochaře Jana Sturmera, kde si osvojil skulptivní způsob v uchopení sochařské materie.
V jeho školení sehrála důležitou roli i tovaryšská cesta do Dolních Rakous, kde se mohl zprostředkovaně seznámit s tvorbou volných plastik ve štuku i aktuální podobou římského baroku, zřejmě díky pracím italského štukatéra Diega Francesca Carloneho.
Výstava představuje jak dřevořezby, tak práce v kameni
Po návratu na české území se do Heinzova sochařského rukopisu projevila znalost díla jednoho z nejvýznamějších českých barokních sochařů – Matyáše Bernarda Brauna. Heinz Braunovou dílnou ve svých tovaryšských letech pravděpodobně i prošel, což opravňuje hledat v některých jeho sochařských kompozicích silnou braunovskou inspiraci.
„Jeho sochařský projev ale nelze včlenit do určitého stylového rámce, i když se ve svém díle velmi osobitě vyrovnává se současnými dobovými trendy. Střídání i prolínání několika stylových proudů lze totiž nalézt nejen v časové rovině jeho osobního tvůrčího vývoje, či v závislosti na aktuálním slohovém stupni. Důležitým formujícím prvkem ve vývoji jeho rukopisu se stává také odvaha experimentovat, která je mu vlastní až do samého závěru života,“ upozornila Zápalková.
Osudem se Heinzovi stalo stáří v klášteře
Do Heinzova uměleckého výrazu se mohla odrazit i jeho problematická výbušná osobnost, poznamenaná tragickými životními událostmi. Pochoval všechny tři své maželky i děti, následkem čehož se patrně rozhodl vstoupil na sklonku života do znojemnského dominikánského kláštera.
Instalace výstavy v prostorách Arcidiecézního muzea
Heinzova tvorba je nerozlučně spjata s trojlístkem moravských měst – Uničovem, Olomoucí a Znojmem. Zde je dochován poměrně obsáhlý počet jeho děl, z nichž většina soch je dnes organicky spojena s interiéry a exteriéry kostelních staveb.
Expozice je nejobsáhlejším průřezem umělcovou tvorbou, jaký mohla veřejnost dosud vidět pohromadě. Představuje především Heinzova řezbářská díla, na velkoformátových fotografiích jsou pak připomenuty sochy svázané s architekturou.
Za podpory Olomouckého kraje vychází v rámci výstavy doprovodná publikace. Heinz se tímto stává vedle Severina Tischlera, Josefa Winterhaltera ml. a dalších osobností starého umění na Moravě, které se Arcidiecézním muzeem v Olomouci dostalo monografické prezentace.
Jiří Antonín Heinz (1698-1759) – Arcidiecézní muzeum Olomouc
29. 9. 2011 – 19. 2. 2012
Kurátorka výstavy: Helena Zápalková
Otevírací doba: po – ne 10.00 – 18.00 hodin (poslední vstup 17. 30 hodin)
Vstupné: 50 Kč / 25 Kč, každou středu a neděli vstup volný