Fanoušci asijské kinematografie mají letos možnost zhlédnout na karlovarském festivalu celkem šest jihokorejských snímků. Minimálně dva z nich jsou velkým tahákem nejen pro fajnšmekry.První den karlovarského festivalu neoficiálně zahájila projekce jihokorejského dramatu Matka. V něm režisér Bong Joon-ho zobrazuje vztah matky k mentálně zaostalému synovi na pozadí detektivní zápletky. Syn Do-joon je obviněn z vraždy mladé dívky a matka, aby dokázala synovu nevinu, začne hledat skutečného vraha na vlastní pěst. Jde o působivý snímek, kterému dominuje výkon hlavní představitelky, z jejíž odhodlanosti chvílemi mrazí. A přestože film otvírá velmi tíživá témata, nejedná se o žádné temné psycho, ale o snímek s velkou vnitřní energií a citlivostí, s níž autor nahlíží na jednotlivé postavy.
Dalším jihokorejským snímkem uvedeným ve Varech je Žízeň, ověnčená Cenou poroty na festivalu v Cannes. Žízeň je parodií na upírské horory, zamyšlením nad vinou a trestem a dramatem o tápajícím knězi, víře a sebemrskačství, to vše s velkým množstvím přeřezaných a překousaných tepen a nějakým tím upířím sexem. Což je přímo úměrné s tím, že nedostatečně informovaní diváci jsou šokováni, v sále se ozývají výkřiky typu: „No to už snad ne!“, slabší povahy si zakrývají oči a část osazenstva odchází z projekce se slovy: „ větší kravinu už jsem dlouho neviděl“ a „ten režisér musel bejt úplnej magor“. (To jsem si nevymyslela, to je doslovný přepis toho, co jsem zaslechla u východu ze sálu.)Žízeň režiséra Park Chan-wooka (Oldboy, Jsem cyborg, ale to nevadí) ale není prvoplánovitě šokujícím nebo odpudivým snímkem. Park Chan-wook pouze vytvořil zcela specifický svět, do nějž se musíte plně ponořit, abyste si pikantnosti na plátně užili. Pokud na hru přistoupíte, bude to děsivé, vtipné, šílené, ale rozhodně také zábavné. Jen by to nemělo mít dvě a čtvrt hodiny.
